Protože se na trhu vyskytuje hodně zázračných prostředků a přístrojů, nechal jsem si na vlastní oči (a objektiv fotoaparátu) předvést, že médium, které předvádějí s poznámkou „po opravě“, není prostě obyčejné nové médium. I vyryli jsme kovovým předmětem do média nějaké ty rýhy.

Médium bylo následně vloženo do „čistící mašiny“ za bezmála 60 000 Kč (bez DPH). Protože jsme uznali, že rýhy jsou opravdu hluboké, nastavili jsme na opravu dobu 7 minut (při běžném poškrábání stačí obvykle čas do 4 minut). V tomto předváděném přístroji se médium otáčí zhruba 1 000krát za minutu, drženo shora a prakticky broušeno zespodu za stálého přikapávání brusné pasty.

Tato „fréza na placky“ po sedmi minutách vydala CD, které se skutečně lesklo jako nové, po vytvořených vrypech nezůstala ani stopa. Pánové u stánku se dokonce pochlubili, že si nechali odborně změřit rovnost takto vyleštěných disků, přičemž jim prý kdosi z výrobny CD médií řekl, že ty disky jsou „rovnější, než sami vyrábí“.

Vedle tohoto stroje, který není právě vzhledný, má TDR v nabídce ještě další leštičky. Do DVD videopůjčovny se např. výborně hodí produkt, nazvaný TDR Buffer, který na první pohled budí dojem spíše hezčí počítačové PC skříně. Pravdou je, že je skutečně z jedné takové skříně zhotoven. Uvnitř ale není počítač, ale kromě jiného motor s kartáčem, který se otočí něco přes 30 000krát za minutu, aby do 30 sekund vyleštil běžně poškrábané a do minuty více poškrábané médium k nepoznání. Za tuto rychlost a výsledný „wow-efekt“ si však zákazník musí připlatit, stroj stojí bez desetikačky 90 000 Kč (bez DPH). Samotné médium se přitom velmi pomalu otáčí a ještě se přitom trochu pohybuje, aby kartáč vyleštil celou plochu, kde jsou data. Nechal jsem si přístroj demonstrovat na dvou vzájemně o sebe třených discích. Zatímco před vložením jednoho z nich do leštírny byly oba prakticky stejné s krouživými škrábanci, po půl minutě se jeden z nich v TDR Bufferu proměnil na pohled v křišťálový disk (věřím tomu, že naše testovací CD i DVD by po vyleštění v takovém stroji bylo kompletně celé bez problémů a všude čitelné).

Posledním čističem médií je přístroj TDR Compact, který je, jak již název napovídá, nejmenším z uvedených. Stejně tak je nejmenší i jeho cena: bez „pětky“ 16 000 Kč (bez DPH). Zmíněné přístroje však nejsou určeny přímo pro prodej koncovým uživatelům, ale spíše firmám, které by je chtěly využívat pro své osobní potřeby, případně nabízet jako službu právě opravu poškrábaných médií. Důležitá je jistě zmínka o tom, že jde opravdu jen o stroje, které opraví poškrábaná média, nikoli média nečitelná z důvodu špatného vypálení (či média s nekvalitní záznamovou vrstvou).

Ke koncovému prodeji jsou určeny další produkty TDR, jako čističe čoček mechanik (čistící disky), spreje či utěrky. Pozoruhodný byl nápad se samolepkou z tenkého kovu, která se přilepí na střed média. To se hodí jako prevence proto praskání středů disků, aby se vlivem vysokých otáček v mechanice nerozletěly na kusy (mnozí jistě takovou zkušenost máte).

Dovolím si však malou spekulaci, která vychází ze sdělené informace, že třeba „bruska“ TDR OneStep ubrousí z média za sekundu minutu zhruba jeden mikron tloušťky polykarbonátu (tedy tisícinu milimetru). Jistě víte, že samotný polykarbonát je nedílnou součástí optické soustavy mechaniky. Takže když se ho ubrousí více, než je zdrávo, je docela pravděpodobné, že bude médium nečitelné nejen tam, kde bylo poškrábané, ale úplně všude, zkrátka se z něj stane zcela nečitelné médium. Polykarbonát už nebude natolik silný, aby laser zaostřil správně na pity a landy. Dá se však předpokládat, že třeba trojí přeleštění běžných škrábanců, kdy při každém ubydou z média tak tři mikrony polykarbonátu, nezpůsobí nečitelost média.