Zpravodajský server iHNed.cz se včera zmínil o případu v Německu týkajícího se kontroverzního zemského zákona, který měl úřadům umožnit sledování soukromých počítačů prostřednictvím speciálních virů za účelem monitorování osob podezřelých z teroristické činnosti. Německý ústavní soud na stížnosti spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko zareagoval vyjádřením, že navrhovaný zákon je protiústavní, přičemž však připustil i výjimky, za nichž by bylo možné toto „slídění“ provádět. Na „pořadu dne“ je tedy otázka, jak zákon upravit tak, aby prošel.

Nyní trochu z našeho úhlu pohledu. Dejme tomu, že by navrhovaný zákon prošel a německé úřady by opravdu začaly šířit nefalšovaný spyware. Má vůbec tento způsob sledování šanci na úspěch? Podle našeho názoru nemá z jednoho prostého důvodu. Tím je princip sledování postavený zjednodušeně řečeno na bázi šíření viru, nebo obecně typu softwaru, který lze bez obtíží považovat za „škodlivý“ v tom smyslu, že se do PC může dostat prakticky pouze skrze bezpečnostní díru, ať už v operačním systému, nebo nějakém programu, případně bude spoléhat (jako drtivá většina takové havěti) na bezmeznou důvěru uživatele. Nemyslíme si, že by skuteční teroristé, proti nimž především je podle slov německých úřadů toto šmírování cíleno, byli tak hloupí nebo měli své počítače tak nezabezpečené, že by se do nich vůbec něco na způsob viru mohlo dostat. Takže výsledek bude vlastně stejný, jako v případě různých protipirátských ochran, které jsou také „míněny dobře“ – bit na tom bude především nevinný poctivý uživatel, skutečný zločinec bude nanejvýš dočasně ochromen popadáním se za břicho smíchy nad naivitou zákonodárců. Navíc právě takovýto způsob sledování uživatelů značně zavání průšvihem, kdy by se celá akce v konečném důsledku obrátila proti jejím samotným tvůrcům.