Než přejdeme dál, stojí za to se krátce pozastavit nad tím, co vlastně rozumíme herním výkonem a jakým způsobem ho má smysl hodnotit. Lze se setkat se zhruba třemi základními přístupy:

1. Test probíhá na co nejvýkonnější grafické kartě a hře nastavené na co nejnižší (např. 640×480, umožňuje-li ho) rozlišení s minimálními možnými detaily. Tím jsou maximálně eliminovány vlivy grafické karty a výsledek se velmi blíží teoretickému potenciálu procesoru, ukazuje posun architektury.
2. Test probíhá na relativně nižším, ale prakticky rozšířeném rozlišení (často 1080p) v kombinaci s nejvýkonnější grafickou kartou, často se středními detaily. Snahou je otestovat nastavení, která se v praxi používají. Slabinou je prostý fakt, že kombinace nastavení a hardwaru se v praxi neschází (málokdo si pořídí GeForce RTX 3090 nebo Radeon RX 6900 XT k hraní v 1080p).
3. Rozlišení a detaily jsou zvolené tak, aby hra běžela v obvyklých hratelných FPS (např. 50-90 FPS). V dané konfiguraci se pak otestují různé procesory. Tato varianta se v recenzích objevuje nejméně, ale vypovídá nejvíce o praktickém chování.

Dále pak záleží, zda uživatel vybírá procesor pro sestavu, která bude po celou dobu svého používání osazena jednou grafickou kartou (a při upgradu bude vyměněna celá sestav), nebo půjde o „podvozek“ k výměnné grafické kartě. Tedy sestavu, kde má základ zůstat a kde se v budoucnu počítá alespoň s jedním upgradem grafické karty.

Z hlediska definitivní sestavy (tedy situace, kdy jde grafická karta v sestavě „doživotně“) je výběr procesoru podle testů typu 1. a 2. nesmyslný, neboť vede k naprostému předimenzování procesoru pro potřeby dané sestavy. Pořizuje-li uživatel grafickou kartu vyššího mainstreamu pro 1440p, je výkon více omezen grafickou kartou než v benchmarku (a) postaveném na high-endu a (b) testovaném v 1080p. Smysl tak má vybírat podle testu typu 3.

Z hlediska sestavy, kde budou grafické karty měněny, je dobré mít nějakou rezervu na straně procesoru. Ani tam ale nemusí být nějak zásadní.

Redakce webu HardwareUnboxed připravila testy čtyř generací mainstreamových šestijádrových procesorů Ryzen. Všechno jsou Ryzen 5 ?600X, ale možná stojí za zmínku, že poslední - Ryzen 5 5600X - je oproti předchozím 65W model, zatímco předchozí byly 95W.

Jako první máme výsledky měřené v 1080p. Vlevo s vysokými detaily, vpravo s nižšími. Rozlišení 1080p lze považovat za relevantní pro Radeon RX 5600 XT a částečně Radeon RX 5700 XT. Zde je jedno, který z procesorů použijeme, ani Ryzen 5 1600X výkon neomezuje.

Ve 1440p, pro které jsou relevantní výsledky Radeonu RX 5700 XT a GeForce RTX 3070. Zatímco v případě první karty je výkonnostní limit zcela na její straně, v případě druhé, která je výkonnější, už začíná mít vliv i procesor. S ohledem na cenu grafické karty by se vyplatilo (při výběru mezi těmito čtyřmi procesory) volit přinejmenším Ryzen 5 2600X a v případě plánu budoucího upgradu možná i Ryzen 5 3600X.

4K rozlišení je z testovaných produktů doménou GeForce RTX 3090. Z grafu je patrné, že ani tu by Ryzen 5 2600X nijak zásadně nebrzdil, byť z hlediska minim by bylo lepší volit alespoň Ryzen 5 3600X. S ohledem na cenu grafické karty (kdy uživatel platí prakticky dvojnásobek oproti o ~10 % pomalejšímu modelu) by se ale vyplatil příplatek za Ryzen 5 5600X, aby byla určitá rezerva. Ta by se dala využít pro případný upgrade na budoucí GPU až o ~50 % rychlejší než testovaná GeForce RTX 3090. Pro vícenásobný upgrade nebo upgrade na ~2× výkonnější budoucí produkt by nebyl od věci osmijádrový model. Pro podklady je potřeba sáhnout do předchozí recenze HardwareUnboxed, která nabízí srovnání Ryzenů s různým počtem jader:

Pro hypotetickou kartu 2× výkonnější než GeForce RTX 3090 bude vykreslování 4k rozlišení srovnatelnou zátěží, jako je pro GeForce RTX 3090 vykreslování „polovičního-než-4k“ rozlišení, tedy 1440p (4k rozlišení je zhruba 8 megapixelu, 1440p odpovídá necelým 4 megapixelům, tedy polovině). Zde už v současných hrách nějaký minimální rozdíl mezi šesti a více než šesti jádry je. Není velký, ovšem může mírně vzrůst a především se pohybujeme v segmentu, kde o 10 % vyšší grafický výkon může stát o $750 více. Takže v tomto kontextu není chybou připlatit za 2 % výkonu $150 na procesoru.

Každopádně lze objektivně říct, že pro drtivou většinu hráčů není potřeba více než šestijádrový procesor a 90% v realisticky nastavených hrách nepozná rozdíl mezi tři roky starým a současným modelem. Dogmatický přístup „jenom blázen by k high-endové grafice kupoval něco jiného než high-endový procesor“ je z hlediska reálných testů neopodstatněný, dogmatický. Běžnému hráči se tak vyplatí nepřiplácet $200 na procesoru, ale přidat to na grafickou kartu (je-li za cenu o $200 vyšší dostupná nějaká výkonnější). Praktický dopad bude podstatnější.

Samozřejmě jiná situace se může týkat hráče, který například streamuje, nebo uživatele, kterému na sestavě krom her běhává i nějaká jiná (procesorová) zátěž. Klasický hráč se ale procesorem příliš trápit nemusí, high-enedové přirážky se mu rozhodně nevyplatí.