I když je mi jasné, že v časopise, který nese název Počítač pro každého, není dobře možné se pouštět do teoretických disputací a metat po čtenáři odbornými výrazy, každopádně by ale nemělo dojít k takovému polopatizmu, kdy slova psaná autorem dostávají jiný význam, případně se pro zjednodušení volí výrazy patřící jinému pojmu.

Dlužno říci, že článek opravdu nikoho od vypalování neodradí a je napsán lehce a svižně. Problém ale nastane, když čtenář začne načtené informace používat v praxi. Právě od takových mi denně chodí desítky mailů a auditorium takovými dotazy také slušně přetéká.

Co se mi tedy v článku nezdálo? Předně není pravda, že máme CD média s kapacitou 74 nebo 80 minut, alebrž se prodávají i 21min, ale také 90 a 99 minutová. Dále pak autor tvrdí, že nejlepší a nejoblíbenější je program EasyCD Creator od Adapteca. Inu proti gustu žádný dišputát, ale já bych si dovolil tvrdit, že jednak na kopírování CD se bude hodit jeden program (třeba CloneCD, nebo DiscJuggler), pro nahrávání dat zase jiný (třeba Nero). Nicméně se v článku dozvídáme ještě o jednom produktu a tím je jakýsi WINCDR od Golden Hawk. Vážený pane, ten program se jmenuje CDRWIN! Ale co, na pořadí písmen nezáleží ... Programy si jsou jsou podle článku dost podobné. Možná ano, když budeme srovnávat Easy, WinOnCD a Nero, ale s CDRWINem, DiscJugglerem nebo CloneCD vyjde takové srovnání naprosto naprázdno. Když už je tento časopis pro začátečníky, není mi také jasné, proč autor zcela opomněl packet writing? DirectCD, PacketCD, InCD, ... Že by je neznal? Nebo je chtěl čtenářům zamlčet? Osobně si myslím, že právě tento způsob zápisu, kdy CD-RW používáme jako velkou disketu, je pro laiky naprosto nejvhodnější (všiměte si, že píši nejvhodnější, ne nejlepší ;-)!)

Přímo v tomto odstavci o software se dočítáme ještě jednu zajímavou informaci: "Existují dva základní formáty vypalování: CD-R a CD-RW ...". Přiznám se, že právě tato věta mě přinutila sednout a začít psát tuto filipiku (napsal jsem to dobře?). Když začátečník vykročí na pole vypalování se základní informací, že CD-R a CD-RW jsou formáty, jak se pak asi tváří, když se později dozví o CD-DA, CD-Extra, CD-ROM XA, ...?

U popisu nahrávání dat v Easy kupodivu nepravosti nenacházím, ale hned o kus dál, další perla. Představte si, že když chcete, aby vaše CD-DA bylo bez mezer mezi skladbami stačí pálit DAO. No to je mi tedy novina! Autor jaksi zapomněl dodat, že je třeba programu před tím ještě vysvětlit, že mezery se konat nebudou. Nepletu-li se, Easy tam defaultně dává 2s. Už vidím ty překvapené čtenáře, jak pálí DAO a ty mezery tam sakra pořád jsou! A ještě jedna poznámka. Dnes už dávno neplatí, že audio se má pálit nižší rychlostí (to jen snad, kdyby to stroj nestíhal). Nyní se naopak doporučuje volit rychlost na kterou je médium konstruované.

Pak už následuje bezproblémový odstavec o pálení přes image a v posledním odstavci nás autor opět dobře vyděsí zprávou, že: "Pokud vás možnost vytvoření vlastního CD zaujala, rádi bychom vás upozornili, že pro vás na toto téma připravujeme další článek, v němž vás rádi seznámíme s podrobnostmi a v němž vám vysvětlíme další důležité pojmy." Tak to se už tedy opravdu VELMI, VELMI těším. O čem bychom pak psali, že (jak mi naznačil pan šéfredaktor Computeru, po mé kritice jeho článku)? Pevně věřím, že pan Smíšek (to je autor článku, který si beru na paškál) najde do té doby cestu na CD-R server a některé věci si zde najde, aby jejich čtenářové informoval správně. Tímto mu (stejně jako Computeru a jiným) nabízím pomocnou ruku ke spolupráci. Rádi si vaše články pane Smíšek přečteme ještě než vyjdou, abychom se vyhnuli kritice a mohli psát o něčem potřebnějším!

Vy co jste dočetli až sem, oblažím informací, kde si přečíst originál. Je v pdf přímo u vydavatele Vogel Publishing (300kB). Zároveň bych vás chtěl poprosit, jestli myslíte, že nemá smyslu takovéto kritiky psát (nebo o to naopak stojíte), dejte to náležitě vědět v auditoriích. Přísahám, že se tím budu řídit! Děkuji.