Je libo 1,28TB SSD?
Karta samozřejmě také pasuje do PCI Express ×8 slotu, k dispozici budou i verze pro PCI Express ×4 v nižších kapacitách, přičemž ta maximální, jak jste se z nadpisu dozvěděli, bude dosahovat na 1,28 TB a k mání by měla být ve druhé polovině tohoto roku za zaručeně nekřesťanské peníze.
Pokud jde o výkon, firma se chlubí vším potřebným, takže si to rovnou sesumarizujeme:
- Kontinuální čtení (při 32kB blocích): 1 500 MB/s (v přepočtu asi 1 DVD za 3 sekundy ;-)
- Kontinuální zápis (při 32kB blocích): 1 400 MB/s
- IOPS čtení (při 4kB blocích): 186 000
- IOPS zápis (při 4kB blocích): 167 000
- Latence: méně než 50 µs
- Plánované kapacity: 160 GB, 320 GB, 640 GB, 1,28 TB
A dostupnost? Kromě 1,28TB varianty, která by měla být k mání až ve zmíněné druhé polovině roku, jsou zbývající kapacity plánovány už na příští měsíc. Karty disponují i vlastní ochranou spolehlivosti, je dokonce možné je přepnout do interního RAID 1 režimu, tedy zrcadlení (což se nám jeví z hlediska spolehlivosti jako zbytečné, protože se takto vlastně budou „opotřebovávat“ obě poloviny současně, ale třeba to má Fusion-io nějak vymyšlené). Z dalších technologií, pokud pomineme RAID 1, je tu „Multi-bit error detection and correction“ a jakási „Flashback protection“ (ta na přiklepnutí svého patentu ještě čeká) nabízející redundanci N+1 na úrovni čipů a „sebeopravování“ na kartě bez nutnosti servisního zásahu.
Když se na kartičku podíváte zblízka (schválně jsme vám nechali velký obrázek v původním vysokém rozlišení, abyste si mohli „šoupat“), zjistíte, proč se jmenuje ioDrive Duo. Ve skutečnosti jsou zde vlastně kartičky tři, jedna „základní“ s hlavním řadičem připojeným přímo na PCI Express a dvě stejné s vlastními řadiči připojené nad sebou speciálními konektory (a na konci uchycené plastovým držákem. Pokud je nastaven zmíněný RAID 1, pak se tyto dva tzv. ioMemory moduly navzájem zrcadlí. Je možné (ale nevíme to jistě), že kdyby třeba jedna odešla dřív (což se nám jeví jako ne příliš pravděpodobné, když se budou obě opotřebovávat současně), že by šla prostě za chodu vyměnit a až krátce poté odejde i druhá, máte po její výměně zase SDD jako nový bez přerušení funkčnosti nebo nutnosti někam přelévat data (udělá se to takřka samo).
Jedna věc je jistá, tohle si domů do domácího počítače běžně nekoupíte, stejně jako doma nemáte běžně třeba UDO mechaniku a podobně. Toto řešení je určeno především do serverů, výrobce počítá třeba i s tím, že do jednoho serveru osadíte čtyři kousky a získáte tak propustnost 6 GB/s a masivních více než půl miliónu IOPS. Je jasné, že toto řešení levné nebude, ale je sympatické, že se firmy předhánějí v tom, kdo udělá rychlejší a větší SSD. Alespoň se pak my, obyčejní smrtelníci, budeme moci uspokojit „paběrky“ v podobě klasických SATA SSD, které by už konečně mohly začít zlevňovat.