A ještě něco k jitteru (to je vysvětlení pro ty, kteří nějaký významnější jitter na převodníku mermomocí chtějí mít, ale zase je zklamu): Data, tak jak se čtou z desky, obsahují kromě datových slov i slova opravných kódů, synchroznaky a další "smetí". Do paměti CD přehrávače se audiodata nahrávají "po dávkách", protože jsou prokládána ostatním balastem, který se tam nezapisuje. Pokud by se data z FIFO vybírala podle taktu dat vstupních, asi byste se hodně divili, co že to vylejzá z bedny. Chvíli tři vzorky rychle za sebou, pak pauzička, pak zase tři, pak třeba pauzička na synchroznaky A navíc - čím by se synchronizovala rychlost čtení? Data jsou čtena takovou rychlostí, aby byla pořád dostatečně zaplněna paměť a tato rychlost se odvozuje od přesného vybírání dat z paměti. Kdyby se přesně neurčovalo vybírání dat z paměti, čím by se celý přístroj synchronizoval? Pokud je paměť prázdnější, zrychlí se otáčky a naopak. Čím by se toto řídilo? Ten, kdo tvrdí, že data se z bufferu vybírají ve stejném rytmu, jako do něj vstupují, absolutně nezná princip CD a neví o čem mluví. Takto navržený přístroj by buď vůbec nehrál, anebo by vynechával mnoho vzorků a neustále kolísal v rychlosti. Proboha uvědomte si, že je to digitální systém! Jitter převodníku je dán jen a pouze přesností krystalového oscilátoru, a to ještě po následujícím krutém vydělení! Víte všichni o tom, že na začátku (čili u středu desky) se CD vrtí rychlostí asi 500 otáček za minutu a u kraje asi 200? Čím by se toto všechno řídilo, pokud byste chtěli zachovat jitter? Tak, jak to je ve skutečnosti, tak je to perfektní. Nic jednoduššího a dokonalejšího snad pro tento systém nelze vymyslet! Někdy mi zastánci rozdílného zvuku při stejných digitálních datech připomínají lidi, kteří si myslí, že jediným rozdílem CD přehrávače od gramofonu je to, že CD přehrávač nemá přenosku, ale laser. Ale ono těch rozdílů od gramofonu je trochu víc. Jímá mne trochu strach, co si kdo vymyslí na DVD-audio a SACD. Tam by se také přece dal jitter aplikovat, to je vděčné a neurčité téma, a i při kvantizaci 24 bit a 192 kHz to ten jitter krutě změní. Byl by to dobrý zvuk, kdyby tam ten jitter to nezkazil.. už to slyším. Kam se to DVD-audio nebo SACD hrabe na bezjitterové elpíčko.Zřejmě konkurenční boj dokáže hodně. Uvidíme, necháme se překvapit.

Takže moje zkušenosti jsou zcela v souladu s definicí systému CD, s jeho vlastnostmi tak, jak je definuje jeho norma a se všemi výhodami i nevýhodami, které z digitálního systému plynou. Je to logické a není to nic divného, že to tak je, protože to tak být má. Funguje to jak na drahých, tak na levných přístrojích, které mi prošly rukama a pokud to nefunguje, tak to musí být zřejmě záměr nebo chyba dotyčného přehrávače.

Pod pojmem výhody tohoto systému zahrnuji: Definovaná kvalita zvuku a jeho nezávislost na kvalitě nosiče (v určitých mezích - než to přestane fungovat), neměřitelné kolísání otáček, vysoké hodnoty odstupu rušivých signálů, absence ruchů, způsobených nosičem, neopotřebovávatelnost přehráváním, vysoká odolnost na poškození, možnost bezeztrátového kopírování, možnost použití v mobilních zařízeních, vysoká trvanlivost (mám CD z roku 1984 a pořád hraje stejně, což se o deskách ani o páskách říci nedá)...

Do nevýhod zahrnuji: Nízký vzorkovací kmitočet, který omezuje přenos kmitočtů nad 20 kHz, kvantizační zkreslení v nejtišších pasážích, možná i relativně nízká dynamika, ale to je diskutabilní, ještě jsem neslyšel např. gramodesku tak, aby měla stejný dynamický rozsah a přitom nejtišší pasáže se neutápěly v rušivých zvucích nosiče (hluk drážky, praskot...) - slyšel jste někdo gramodesku s užitečným signálem -65 dB? CD hraje ještě docela obstojně.

A ještě k jednomu z témat, kvůli kterým tyto články vůbec vznikly. (Je vypalování vyšší rychlostí škodlivé kvalitě vypáleného CD?) Velmi pěkný odkaz nám poslal v auditoriu OLE. V tomto článku se testoval počet chyb v závislosti na rychlosti vypalování - většina těch chyb je opravitelných - a zcela to potvrzuje zkušenosti, které jsem zde popsal. Tehdy se vypalovalo maximálně 12× speed. Je tam i porovnání se stolní vypalovačkou s rychlostí 1×. CD z této vypalovačky nedopadlo lépe, než 12× speed nahrané CD z Plextora. A co je zajímavé - kopie měly znatelně menší počet chyb, než originály. Jenže CD je systém digitální, a tak se toto zlepšení na výsledném zvuku neprojeví - vše hraje stejně.

Pokud i nyní máte chuť se vyjádřit k tomuto článku, nebo si chcete přečíst reakce na předešlý článek, odkážu vás i nyní do auditoria "Stolní CD-DA vypalovačky".