V posledních letech se díky celkovému vývoji společnosti stává předmětem diskusí autorské právo a jeho aplikace. Pohled na autorské právo je možný z mnoha úhlů a často platí, že co člověk, to jiný názor, jiný pohled.

Zkusme se na chvíli oprostit ode všech předsudků a zažitých zvyků a podívat se na celou problematiku možná trochu nezvykle.

Většina lidí svou prací tvoří či přispívá k tvorbě nějakého produktu. Představme si tedy, že člověk svou prací vytvoří nějaký produkt. Tento produkt nabídne dalším za nějakou cenu, která by měla splňovat nejen jeho představy o zisku, ale měla by i odpovídat situaci na trhu - musí najít kupce. Pokud se svůj produkt bude snažit nabízet velmi draho, těžko ho prodá. Kritéria jsou pochopitelně i další - pokud se bude svůj produkt snažit nabízet tam, kde si už všichni lidé koupili stejný nebo podobný produkt od jiných, těžko ho prodá, pokud nebude nějak super zajímavý či výhodný.

Předchozí odstavec platí bez rozdílu na produkty hmotné i nehmotné - stůl, auto, knihu, film i píseň. Chceme-li z produktu získat, musí zde existovat dvojstranný vztah tvůrce-kupec či obchodník-spotřebitel.

Rozdíly mezi hmotným a nehmotným produktem nastává v současné situaci až později. U stolu nám přijde nelogické, že bychom měli za každé usednutí ke stolu či za každé svezení autem platit znovu a znovu drobnou úplatu za použití. Při použití díla nehmotného je tato platba požadována. Přitom i při výrobě hmotných věcí bylo využita spousta statků nehmotných - nápadů, ideií, projektů atd. Je to rozdíl zvláštní? Možná.

Zkusme tedy přijmout to, že autor dostane za svůj výtvor - knihu, píseň, nápad - zaplaceno jen jednou jako u každého jiného produktu. Dostane zaplaceno od vydavatele za svůj rukopis, svou nahrávku, dostane zaplaceno od posluchačů za svůj koncert, od filmového studia za svou roli. Pokud si navíc stanoví podíl na zisku, je to jeho věc a jeho obchodní vztah. Nic to na věci nemění. Konečný zákazník platí jen jednou a zcela transparentně. Stejně jako třeba truhlář může prodávat své stoly za jedinou cenu či si s dalším prodejcem dohodnout navíc
procenta z dalšího prodeje. Pro zákazníka to opět na věci nic nemění - on zaplatí za svůj nákup jednou a jak se podělí tvůrce a obchodníci ho nezajímá.

Posuňme se tedy od tvůrce dále v obchodním řetězci. Někdo získal nějaké zboží či dílo, které hodlá buď spotřebovat (posluchač si vyslechl svůj koncert, snědl svou housku), nebo ho hodlá dále prodat (prodá koupený stůl, případě dokoupí jinde židle a prodá bundle s větším ziskem, vytvoří z nahrávky cd a prodá či se bude snažit prodat dále nahrávku). Pokud se rozhodne produkt dále prodávat, bere na sebe běžné podnikatelské riziko. Nakoupí ve velkoobchodě procesory či paměti za nějakou cenu. Může se stát, že druhý den všechny ceny spadnou na polovinu, těžko tedy se ziskem prodám své zboží dále. Je to součást
rizika, které na sebe bere. Pokud by nabídl své zboží za původní cenu, nikoho nepřekvapí, že zákazník si zvolí jeho konkurenta, který mu totéž nabídne levněji. Stejně tak je plně v odpovědnosti obchodníka, jaký si zvolí distribuční řetězec - zda přímý prodej či pět distributorů. To vše je riziko obchodníka a nezajímá to ani zákazníka (má právo volby), ale ani tvůrce (on už své prodal).

Pokud tedy coby vydavatel budu používat staré technologie a staré obchodní modely a konkurence přijde s přímým prodejem dle individuálního výběru zákazníka, je zcela přirozené a tržní chování, že zákazník sáhne po tom, co mu vyhovuje více, tj. věc levnější a lépe vyhovující zákazníkovu přání.

Na tomto místě bych si dovolil malou odbočku. V současné době se mnoho lidí domnívá, že současné technologie umožňují získání mnoha nehmotných statků bez jejich zaplacení autorovi - a to je potřeba velmi zdůraznit. Mluví se zde pouze o autorovi. Ovšem je tomu skutečně tak?

Jak se může dostat produkt bez vědomí autora z jeho rukou? Je mu uloupen z hlavy? Z trezoru? Z disku? Používáme takové technologie? Asi těžko. Autor na základě nějaké dohody či smlouvy sám své dílo prodal. Autor o nic okraden není! Autor své dílo prodal a teprve nový majitel svým nevhodným chováním nedokázal své zboží prodat tak, aby utržil nějaký zisk.

Zde musím zopakovat, abyste se na všechny uvedené příklady dívali bez předsudků a bez omezení současnými zvyklostmi.

Pokud bychom se tedy dívali na obchod s autorskými díly jako na každý jiný trh a nesnažili bychom se z tohoto tvořit úžasný zlatý důl ze stále dokola placených stejných produktů, zjistíme, že ani v současném stavu není nikdo ve skutečnosti okrádán, ale jedná se pouze o totální nezvládnutí podnikatelského rizika při nástupu nových technologií.

Troufám si navíc tvrdit, že pokud by vydavatelé i softwarové firmy (a u těch mne to překvapuje o to více) plně využili možností, které nové technologie přináší, nemusely jejich zisky klesat, pouze by se měnila jejich skladba a byl by výrazný posun od plateb za produkt jako takový k službám na produkt navazující. Tj. u softwaru za servisní služby, individuální úpravy (např. plug-iny) apod., u hudby za komfort výběru, on-line možnosti, merchandising ("reklamní" předměty s danou tematikou), může prodat reklamní prostor přibalený k produktu (což už dělá např. televize - zaplatí za to, že smí uskutečnit přenos z koncertu, koupí si film a protože zábava lidi táhne, může prodat reklamní prostor v těchto zakoupených produktech) atd. Celá oblast by
se stala běžným byznysem a ne pokusem o zlatý důl, jako je tomu doposud. Tím se vracím k výše uvedenému - zákazník volí v rámci trhu vždy podle sebe, podle své kapsy a nikoli podle představ jiných lidí.

Je tedy správnou cestou vyhovět zákazníkovu přání a získat tak od těchto zákazníků nové prostředky, nebo je vhodnější cesta kriminalizace nevyhovujícího chování zákazníka a de facto zničení celého trhu?

Tolik jeden pohled na věc, který je zatím spíše jen nastíněním koncepce, než dokonale propracovaným modelem. Nečiním si tímto pražádný nárok na patent na rozum, nabízím jen názor k další diskusi.

Celý pohled navíc píšu s plným vědomím člověka, který sám občas "spáchá" autorské dílo, jehož zásadní část, zásadní know-how je především v podobě elektronické. Za svá díla si nechávám zaplatit zadavatelem a je skutečně jen a jen jeho věcí, jak s nimi dále naloží.

Já jsem vstoupil na trh se svou cenou, tu jsem získal a hlady neumřu. Vytřískat na tom miliony už není mým cílem.

David Weil

Máte-li potřebu se k tématu vyjádřit, můžete v auditku na toto téma.