JPR: Intel platí enormní mzdy, investuje do konkurence a po vládě chce dotace
Podle Jon Peddie Research už Intel v grafické divizi proinvestoval $3,5 miliardy dolarů a vzhledem k dosavadním výsledkům považuje analytická firma za jediné moudré řešení její konec nebo prodej…
Jon Peddie Research (JPR) vyčíslila prostředky, které Intel proinvestoval (a které by musel po případném zavření grafické divize odepsat), na $3,5 miliardy dolarů. Analytická firma dále uvedla, že grafická divize vznikla již v roce 2016, přesto po šesti letech své existence nedokázala vykázat zisk.
Zmíněny byly některé paralely:
- Optane - odstartoval 2017, nikdy nevykázal zisk, zaříznut Gelsingerem
- McAfee - koupen 2010, nikdy nevykázal zisk, 2016-2017 osamostatněn a prodán
- divize dronů - založena 2015, nikdy nevykázala zisk, prodána 2022 Gelsingerem
JPR nastínila, že konec grafické divize (AXG) by nemusel být špatným řešením:
Měl by Intel zavřít AXG? Nejspíš ano. Společnost ji otevřela před šesti lety. Od té doby uvedly AMD a Nvidia tři generace nových a velmi výkonných diskrétních GPU a další se připravují. V Číně vznikly čtyři nové společnosti a v USA byly ohlášeny dvě. Intel nyní čelí mnohem silnější AMD i Nvidii a šesti začínajícím firmám - pravidla boje se dramaticky změnila, zatímco Intel topil peníze v projektech, které nedokázal rozběhnout. […] Nejlepší, co by s tím Intel mohl udělat, by bylo najít partnera a divizi prodat. Mohl by to dokonce vydávat za strategický krok, stejně jako když oslovili TSMC, aby jim vyrobila diskrétní GPU. Společnost nemůže dále vyplácet enormní mzdy, platit konkurenční továrně za výrobu waferů a pak žádat vlády, aby dotovaly její nové továrny, které ani nejsou schopné vyrábět čipy, které [v Intelu] navrhují. To není jen zmatená investiční strategie, ale také ostuda. --- JPR |
Přestože má JPR v podstatě pravdu, je překvapivé, že toto její šéf (byť v blogu) popsal takto tvrdě a otevřeně (při rozhovoru s MLID volil podstatně kulantnější obraty a rozmýšlel, co a jak říct).
Byť nyní výstižně situaci popsal, zavření nebo prodej grafické divize nemůže být pro Intel jednoduchý. Otázkou je, jestli je vůbec možný. Připomeňme, že cílem grafické divize není vyrábět grafické karty. Její vznikl byl iniciován krachem akcelerátorů Xeon Phi (Larrabee), které trpěly velmi nízkou energetickou efektivitou a jejich architektura nebyla dostatečně flexibilní na to, aby ji Intel mohl dostatečně rychle přizpůsobovat požadavkům trhu, který chtěl krom FP64 výkonu také výkonnou akceleraci AI výpočtů.
Xeon Phi, předchozí pokus o vstup do segmentu HPC akcelerátorů
V tomto segmentu sklízí úspěch AMD a Nvidia s produkty vzešlými přizpůsobením grafických architektur a podobnou cestou se chtěl vydat Intel. Či spíše musel. V roce 2015 vyhrál zakázku na superpočítač Aurora a již nedlouho poté věděl, že s Xeon Phi nedosáhne ve stanovený čas požadovaného výpočetního výkonu. Projekt byl tedy upraven, odložen, ale ani nová verze Xeon Phi situaci nezachránila, protože 10nm proces, pro který byla určena, nefungoval a na 14nm Intel nebyl schopný dosáhnout požadovaných specifikací. Další odklad Intel využil k založení grafické divize, která měla dodat akcelerátor na bázi grafické architektury. Jak víme, původní dlaždicový koncept (Xe-HP) nevyšel, protože rozhraní propojující dlaždice bylo extrémně energeticky náročné. Poté se Intel pokoušel o řešení postavené na ještě pokročilejších procesech a rozdělené do ještě vyššího počtu ještě menších dlaždic - Xe-HPC / Ponte Vecchio, ale ani to dosud není vydané.
Je sice pravdou, že Intel již proinvestoval násobně víc ($3,5 miliardy), než jaká je hodnota zakázky na superpočítač Aurora (aktuální údaje nejsou k dispozici, ale poslední dostupné hovořily o $500-$600 milionech), nicméně zde už zjevně nejde jen o Auroru. AMD se svojí strategií kombinující nabídku CPU i výpočetních GPU sklízí ovoce, Nvidia se situaci chce přizpůsobit rozšířením nabídky GPU akcelerátorů o vlastní procesory (ARM procesory Grace). AMD navíc po Novém roce učiní další krok a nabídne řešení kombinující grafická i procesorová jádra (CDNA 3).
Absence akcelerátorů v nabídce Intelu by znamenala postupné vytlačení společnosti z trhu se superpočítači, alespoň těmi největšími (a tudíž i nejvýnosnějšími). Pokud se podíváme na aktuální seznam superpočítačů Top500, figuruje z první desítky hardware Intelu v jediném. Na 11.-25. místě bychom sice hardware Intelu našli ještě v dalších šesti, ale u poloviny z těchto systémů procesory pouze sekundují akcelerátorům společnosti Nvidia (Volta, Ampere) a je zřejmé, že až příště bude mít zákazník zájem o akcelerátory Nvidie, nabídne mu Nvidia rovnou komplexní řešení včetně procesorů. Čímž bude podíl Intelu, který není schopný (a bez grafické divize ani nebude) nabídnout kompletní řešení s CPU i výpočetními GPU-akcelerátory, dále snižován.
Otázkou, kterou asi řeší i Intel, tedy je, zda je z hlediska dlouhodobé strategie větším rizikem (1) nadále investovat do grafického vývoje, který zatím zlatá jablka nerodí a v blízké době ani rodit nebude, nebo (2) vývoj GPU vzdát, zaměřit veškeré úsilí na obrodu procesorové divize a riskovat ztrátu budoucích lukrativních zakázek.
