Je uložení dat na pevném disku spolehlivé?

Pokud bych to měl vzít nekompromisně, pak musím říci, že není. Pevné disky jsou tak pokročilý kus techniky, že není možné stoprocentně předvídat jejich selhání. Jsou sice již dlouhou řadu let vybavovány vlastní S.M.A.R.T. technologií, která nepřetržitě monitoruje více než desítku parametrů disku a měla by zavčas varovat (za předpokladu nainstalované aplikace monitorující S.M.A.R.T. hodnoty) uživatele, že se s diskem děje něco nekalého, ale často prostě disk odejde, aniž by S.M.A.R.T. analýza dopředu vykázala nějaká varovná čísla. Pevný disk je tedy, právě z pohledu rodinných fotografií, spolehlivý pouze jako podružné datové úložiště, které má výhodu v tom, že jsou fotografie okamžitě k dispozici v počítači a lze je hned poslat komukoli například elektronickou poštou. Ale mít například všechny rodinné fotografie a videa za posledních pět let pouze na jednom pevném disku v počítači je nezodpovědnost.

Slyšel jsem o jakýchsi „RAID polích“ či možnosti zálohovat na externí disky.

RAID (česky volně řečeno „diskové pole“) je systém, který v sobě kombinuje více pevných disků za dosažením jistého cíle. V serverech se používají pole, která spojují rychlost disků nebo k tomu přidávají i duplikaci, ale to nás nezajímá. Pokud jste slyšeli o nějaké „záloze na RAID“, pak šlo o RAID-1, který se nejčastěji realizuje tak, že počítač na dva stejné pevné disky ukládá totožná data. V případě úmrtí jednoho z disků tu pak stále je ten druhý a data tak nejsou ztracena. Bohužel ale RAID-1 nesplňuje jedno zásadní kritérium pro zálohu dat, a sice oddělenost od počítače. Když vám udeří do elektrických rozvodů blesk, projde do počítače a spálí vnitřnosti, pak může zlikvidovat vše, včetně obou pevných disků.

Z tohoto pohledu považuji za vhodnější mít data jak na pevném disku v počítači, tak zálohu na externím pevném disku, typicky připojovaném pouze v případě potřeby přes USB rozhraní. Externí disky stojí typicky jen o pár stovek více než interní (náklady na externí zdroj a krabičku, v níž je disk umístěn) a tak jsou cenově dostupné každému. Za rozumnou cenu lze koupit třeba externí disk s kapacitou 1TB, na který se vejde zhruba tři tisíce seriálových episod nebo i tisíc filmů v běžné kvalitě dostupné na internetu, nebo třeba až čtvrt miliónů fotografií. Kapacitně jde tedy o řešení, které pokryje prakticky všechny zálohovací potřeby běžné domácnosti, vztahují se však na něj stejné neduhy, o kterých jsem mluvil v části o S.M.A.R.T. technologii.

Dobře tedy, vypálím si zálohu fotek na DVD, stačí to?

Vypalování DVD disků je opět doslova věda, ve které hraje velkou roli několik aspektů. Zaprvé je to kvalita vypalovačky a její firmware (řídící software v ní obsažený).

Zadruhé jde o kvalitu samotného zapisovatelného DVD disku. A zde nastává problém. Lidé často nakupují buď v supermarketech, nebo levné DVD disky, protože proč by měli platit 10 až 40Kč za DVD, když to o regál vedle stojí 8Kč. Problém ale je, že ty nejlevnější disky jsou vyráběny nekvalitně a bud se jim doslova po několika měsících až letech "odpaří" záznamová vrsta, nebo začne plesnivět odrazivá vrstva a DVD je najednou nečitelné.

Třetím problémem je, že dříve kvalitní výrobci podlehli konkurenčnímu boji a tlačení cen dolů a často pro ně DVD média vyrábí levný méně kvalitní výrobce, přičemž oni na disk jen dají svoji značku. Jistě budete mnozí znát CD a DVD disky Verbatim. Dnes můžete na trhu narazit jak na původní disky Verbatim od japonské firmy Mitsubishi Kagaku Media, tak levné, které vyrábí „druhořadí“ jako Moser Baer či CMC. Byť obě firmy nedělají špatné disky, Verbatim v dobách největší slávy byl kvalitativně výrazně výše. Zdá se, že momentálně lze dát „ruku do ohně“ prakticky za jedinou běžnou značku, a to japonská média Taiyo Yuden v ceně kolem 10Kč za kus.

Čtvrtým problémem je nestálost kvality, tedy životnost (platí převážně pro levná CD/DVD). Osobně jsem za posledních 10 let zažil CD-R disky, které odešly za půl roku, ale i CD-R, které mám již osm let a stále jsou perfektně čitelné. Totéž platí pro DVD+R a -R disky, kdy kousky, jenž jsem kupoval před pěti lety, stále bez potíží přečtu, zatímco část pár měsíců starých DVD je již nečitelná. To by samo o sobě nebyl problém, ale pokud z jednoho balení 100ks DVD disků nelze přečíst třetinu, zatímco zbývající dvě třetiny jsou jako nové, pak nezbývá než zavrhnout výrobce jako celek.

Za páté mi odvolte ještě zmínit speciální CD a DVD disky. Typicky ve specializovaných obchodech lze narazit na „zlatá“ CD a DVD. Tou jsou média, která se vyznačují zlatou odrazivou vrstvou a cenově několikanásobně převyšují běžná CD a DVD. Zlato je velmi stálý a odolný kov a tak u nich nehrozí "plesnivění" odrazivé vrstvy a mnohé další neduhy, přičemž výrobci často zmiňují životnost v řádu desítek let. Selský rozum ale jasně říká, že vypalovatelné DVD tu nejsou tak dlouho, aby si toto výrobci mohli dovolit s jistotou tvrdit. Jedná se o teoretické propočty podepřené laboratorními testy a přestože mohou zlatá DVD vydržet déle (to ani v nejmenším nepopírám), spoléhat se na to, že je dnes vypálíte a za 20 let znovu přečtete, by nebylo zodpovědné.

Doufám však, že předchozí odstavce nevyzněly příliš depresivně. Obecně lze vypálení na DVD s pravidelnou kontrolou čitelnosti dat považovat za celkem spolehlivou zálohu.

Pozn. WIFT: Nebojte, na DVD-RAM jsme nezapomněli. Jen si myslíme, že i přes spoustu výhod, které nabízí, se jedná stále o příliš drahý a relativně pomalý (co do užitné rychlosti zápisu) formát na to, aby byl mezi běžnými uživateli populární, a to i navzdory skutečnosti, že už můžeme klidně hovořit o nadpoloviční většině vypalovaček, které DVD-RAM podporují. Pokud bychom však měli mezi DVD formáty s ohledem na trvanlivost a odolnost záznamu nějaký doporučit, asi by to byl právě DVD-RAM (v kombinaci s velice šetrným zacházením s médii, neboť tlak na snižování cen vytlačil cartridge domácích optických médií do kategorie kuriozit patřících do muzea).

Nestačilo by tedy nechat fotografie na paměťových kartách, nebo jiná data na USB „fleškách“?

Z krátkodobého hlediska jistě ano, ale s ohledem na ceny to není efektivní řešení. Nejhorší možný scénář říká, že i paměťová karta může podlehnout náhodnému elektrickému náboji při transportu, nebo se prostě malá kartička jednoho dne ztratí. Bezpochyby se ale na ten prťavý kousíček plastu špatně píše, co vše tam je uloženo a navíc poměr cena/kapacita je v případě flash pamětí výrazně horší než u DVD a pevných disků.