Považujeme za zajímavé říci, že v den, kdy byl onen 1939. díl vysílán (24. února), se na Nově před sedmou hodinou ranní objevil producent seriálu Ulice Michal Reitler a právě ředitelka ČPU Markéta Prchalová, aby spolu s moderátory pořadu Snídaně s Novou hovořili na téma pirátství.

Markéta Prchalová v pořadu vysvětluje, že „občasné stahování je v rámci zákona“, ale že „problém je to masivní stahování“. Podle nás to problém není, tedy minimálně to není problém se zákonem (problém s tím má zábavní průmysl, přičemž si jej sám vymyslel). Mezi občasným a masivním stahováním není z hlediska zákona rozdíl. Nikde není psáno, že do „osobních potřeb“, na které zákon myslí, patří kupříkladu „pouze stažení tří filmů týdně“ nebo něco podobného. K pravdě se paní Prchalová vrací až ve větě „problém v sobě skýtají určité technologie, jako jsou peer-to-peer sítě,“ konkrétně takové, které stahovaný autorsky chráněný materiál zároveň nabízí ke stažení dalším zájemcům. Během povídání byl několikrát (odhadem třikrát) promítnut známý klip protipirátských organizací s texty jako „televizi byste neukradli“, „sdílení pirátských kopií filmů je krádež“ a podobně.

Michal Reitler se zmínil o tom, že sekundárním efektem zakomponování příběhu s pirátstvím do seriálu je osvěta. Primárně autory toto téma prostě jen zaujalo, Michal Reitler k tomu uvedl: „Nás tahleta tématika zajímá právě proto, že pod povrchem našeho vědomí všichni jakoby cítíme, že bychom neměli stahovat nelegálně, že bychom neměli šířit tímhle způsobem majetek někoho jinýho. A tohle téma my jsme promítli do situace rodiny u Liškových…“. Panu Reitlerovi, který o tom nejspíše ví málo (nebo naopak hodně, ale záměrně mlží), bychom poradili, ať stahuje legálně. Třeba z Rapidshare nebo podobných služeb. To je ukázkový příklad technologie, kde nebude mít problém s tím, že by „šířil majetek někoho jiného“, přičemž nelegálního jednání se při tom zaručeně dopouštět nebude.

My si jsme pochopitelně vědomi toho, že náš názor je přeci jen krapet „extrémnější“, i když je v souladu se zákonem. Dlužno dodat, že hnacím motorem je přístup zábavního průmyslu ke svým potenciálním i existujícím zákazníkům. Považujeme přístup, kdy je legálně platícímu zákazníkovi nepřeskočitelně říkáno „ty ty ty, ne abys kradl filmy“ přinejmenším opovrhování takovým zákazníkem. V povídání s Markétou Prchalovou a Michalem Reitlerem zazněla z úst pana Reitlera klíčová věta: „To pirátství bují především na tom, že je to nejsnazší cesta, jak se k tomu filmu nebo něčemu dostat.“ „A český člověk…“ (pozn. moderátorky). „Není to jenom ,český člověk‘, je to nejsnazší cesta a člověk rád volí pohodlnou cestu, čili jakoby ten úkol distribučních sítí je najít co nejsnazší cestu, aspoň já to tak jakoby laicky vnímám.“

Vraťme se zpět k seriálu Ulice. V našem posledním povídání jsme začali i skončili u onoho 1939. dílu, kde figurovala smyšlená postava z „protipirátské unie“, která doprovázela policistu při zabavování podezřelého počítače. Pokračovat budeme až 1947. dílem, kde byly další zajímavé dialogy.