Podle této studie právě v Kanadě dvě třetiny až tři čtvrtiny poklesu prodeje nejsou zaviněny stahovači. Mezi faktory vinnými z poklesu je však třeba zvyšující se prodej DVD, které jednoduše CD z obchodů vytlačují. Nezanedbatelný je fakt, že lidé CD poslouchají stále méně na úkor např. hraní počítačových her, sledování filmů, brouzdání po internetu nebo dokonce trávení času telefonováním mobily (což platí zejména pro ty mladší, pro které se většina hudebních titulů vydává). Snížené tržby se dají také přičítat faktu, že hudební CD se často přesunují do supermarketů, které tlačí na nízké ceny. A samozřejmě je tu i menší počet vydávaných titulů.

Co však také nelze opomenout, je fakt, že většina v Kanadě stahované hudby, nepochází přímo z Kanady, ale je dílem zahraničních umělců. I ztráty vzniklé stahováním těchto děl však ochranné svazy zahrnují do celkových ztrát způsobených stahovači a kopírovači. Zřejmě u nich též platí pravidlo „co je doma, to se počítá“. Čím větší ztráty vyčíslí, tím více pak apelují na vznik zákonů, které by jim zajistili tučnější zisky.

Ochranné svazy a vydavatelé však třeba vůbec nezohledňují fakt, že stažená skladba může napomoci k seznámení se s tím či oním titulem. Někteří stahovači po stažení „plných ukázek“ v komprimovaném formátu pak třeba jdou a koupí si originál. O tom se však mlčí.

A co daně za prázdná média? Existenci zákonů na výběr těchto poplatků mají pochopitelně také na svědomí nahrávací společnosti a ochranné svazy, protože se při lobování ohánějí převážně tím, že jim stahovači a kopírovači ubírají zisky. Z poplatků takto vybraných se však v konečném důsledku nezaplatí jen část zmíněných ušlých zisků. Protože ztráty, způsobené stahovači, nejsou ve skutečnosti tak vysoké, jak se to všude uvádí, vybrané poplatky za média tyto ušlé zisky dokonce převyšují. Způsob jejich přerozdělování je však tak neprůhledný, že v podstatě nelze zjistit, kolik z toho dostanou umělci a kolik si nechají nahrávací společnosti a různé ochranné svazy, jako třeba kanadská CRIA (Canadian Recording Industry Association).

Nutno dodat, že mezi vydavateli existují světlé výjimky. Např. Neil Leyton, zakladatel nezávislého torontského vydavatelství Fading Ways Music, stahování výrazně podporuje. Proč? Prý mu to dělá obrovskou a v podstatě bezplatnou reklamu, která pak znatelně zvyšuje jeho zisky. Je to prostě jen jiný pohled na věc.

Martin: Je nutno také dodat, že existuje nemálo umělců, kteří také stahování podporují. Z prodaných desek mají často jednotky procent a peníze získávají především z koncertů. I zde stahování a sdílení funguje jako neplacená reklama, která o nich vytváří v lidech povědomí. Sdílení hudby mezi lidmi nezanedbatelným způsobem pomáhá zejména relativně málo známým umělcům, kteří tak o sobě efektivně dávají vědět.