Trochu jsme se podívali dovnitř, jak to tam vlastně vypadá. Windows XP Mode je skutečně plnohodnotný systém Windows XP Professional SP3 běžící v normálním virtuálním PC. V základním nastavení dostane ze systému jedno z jader procesoru (samozřejmě ne exkluzivně, takže kdyby měl celý počítač jen jednojádrový procesor, bude se zkrátka o něj dělit Windows 7 i Windows XP Mode) a 256 MB paměti (v testovacím PC byly 4 GB). Spousta hardwaru je však emulována, USB zařízení se však dají zapojit „skrz“ do virtuálního systému díky virtualizačnímu ovladači USB sběrnice na virtuální hostitelské sběrnici.

Na plochu se připojuje dvojím možným způsobem: buďto dojde ke klasické „virtualizaci grafiky“, kterou je v tomto případě „S3 Trio32/64“ a systém se tváří, jakoby byl normálně lokálně provozován, nebo dojde k připojení „na vzdálenou plochu“ protokolem RDP, což je pak možné provést i z jiného skutečně vzdáleného PC, nejen z lokálního. Přepínání mezi oběma režimy je v okně „aplikace“ Windows XP Mode velmi jednoduché, stačí z menu vybrat Tools a pak Enable (nebo Disable) Integration Features. Ve výchozím stavu je tento režim zapnutý a umožňuje snadnou práci s těmi diskovými jednotkami, které jsou v nadřazeném operačním systému (tedy Windows 7).

Pohled do průzkumníka leccos napoví:

Pevný disk C: není ve Windows XP Mode totéž, co pevný disk C: ve Windows 7. Ve Windows XP Mode je pochopitelně virtualizovaný. Protože jsme však zrovna připojeni s „Integration Features“, jsou automaticky do vnořeného virtuálního systému připojeny diskové jednotky hostitelského systému (a také tiskárny a vůbec lze takto připojit vše, co se dá připojit s klasickým klientem pro vzdálené připojení plochy).

V našem případě je „SEDMA“ název hostitelského systému Windows 7, „C“ a „D“ jsou jednotky pevného disku, „U“ je v tomto případě namapovaný síťový disk, ten je předán vnitřnímu systému také.

Pokud jde o síť, virtuální XP lze nastavit podobně, jako se virtuální PC nastavují, tedy buďto interní připojení s hostitelským PC (virtuální XP tak nevidí do sítě, ale jen na Windows 7), nebo dělá hostitelský PC NAT (pak se skrze něj může virtuální XP připojit do sítě), anebo je možné využít přímo síťového rozhraní a virtuální Windows XP se tak na síti tváří jako samostatný počítač a stejně tak třeba IP adresy dostane od DHCP serveru umístěného na sítí (samozřejmě je-li přítomen, pokud není, je třeba adresu pochopitelně nastavit ručně).

Jediné, co se nám zatím nepovedlo zprovoznit, je chod aplikací nikoli na ploše virtuálního systému, ale v samostatných oknech přímo na ploše Windows 7. Nápověda k Windows XP Mode je zatím prázdná a „automatické publikování“ zástupců vytvořených ve Windows XP Mode v nabídce Start jednoduše nic nedělá. Správně by to mělo fungovat tak, jak ukazuje na videu Rafael Rivera:

To je od nás zatím vše, časem se k Windows XP Mode ve Windows 7 možná vrátíme.