Problém se týká přístrojů Leica M9, M9-P, M Monochrom a M-E. Jde o generace vybavené full-frame snímačem typu CCD, novějších či jiných přístrojů s CMOS snímačem se problém netýká. Průšvih je to ale obrovský, nicméně Leica se k němu staví naprosto ukázkově.

Pokud majitel přístroje uvedeného typu zjistí problém se svým snímačem, má se obrátit na firemní opravnu, ať již ve své zemi, nebo přímo. Leica mu provede bezplatnou výměnu snímače, bez ohledu na to, jak starý je jeho přístroj. Ano, čtete dobře, provede bezplatnou výměnu full-frame snímače (hodně drahé součástky), i když je fotoaparát třeba již několik let po záruce.

Jelikož ale může vyměňovat pouze ze skladových zásob, tak i nový snímač bude náchylný na korozi (popíšeme si to za chvíli podrobněji). Takže v případě, že by zákazník chtěl raději přejít na nový typ, například řadu M 240 s CMOS snímačem, Leica je připravena učinit mu velmi výhodnou nabídku bdquo;upgradu“. A co se týče zákazníků, kteří již u tohoto defektu absolvovali placenou pozáruční opravu (než se přišlo na to, že chyba je opravdu ve snímači), ti dostanou své peníze zpět.

Tak vypadá v praxi ukázková péče o zákazníka, byť je třeba dodat, že takový zákazník typicky utratil ±100 tisíc Kč za fotoaparát a desítky (stovky) tisíc Kč za objektiv(y). V čem ale problém spočívá?

Ony dálkoměry s CCD snímačem totiž byly takové speciální. Jejich povrch nesl speciální IR filtr zlepšující vlastnosti snímače. Nicméně pokud byl tento snímač nějak mechanicky poškozen (například při pokusu o odstranění prachu, kdy schytal miniaturní škrábaneček), pak v místě poškození pár až několik let poté začíná korodovat. Projevuje se to následně tím, že při určitém přiclonění jsou černo-bílé "fleky" ve fotografii, srovnatelně s poškrábaným či prachem trpícím objektivem. Aby se defekt projevil (s ohledem na blízkost IR filtru ke snímacím buňkám), musí být přicloněno alespoň na f/5.6.

Leica momentálně hledá, zdali neexistuje trvalé řešení tohoto problému.

Celé je to samozřejmě velmi smutné, ale jak plyne z podstaty digitálních fotoaparátů, může to čas od času nastat. Leica už nemá možnost vyrobit novou sérii CCD snímačů pro tyto přístroje, jelikož dodavatelé z té doby je již nedělají a Leica už prakticky přešla na CMOS čipy. Takže jako na potvoru se problém objevil u prakticky jediné součástky, kterou nemůže nahradit jinak než výměnou za jiný, též „potenciálně defektní“ kus. Stejně tak asi nedojde k brzké náhradě unikátního přístroje Leica M Monochorm (bez bayerova filtr = fotí černobíle) za CMOS verzi, v prodeji je stále CCD verze, tedy potenciálně defektní snímač.

Tohle je jeden z momentů, kdy lze připomenout výhodnost analogové fotografie, která má pro každou fotografii připraven zbrusu nový snímač. Ale to je samozřejmě jen mlácení prázdné slámy. Ti, kteří na analogu začínali, či mu propadli až v tomto století, jíž „na pravou víru přešli“, ostatní jsou spokojeni s digitálem a i to je v pořádku.