Především je třeba vědět, že se nejedná o problém nový. V různých komisích
byl zvažován už několik let. To, že v tuto chvíli stoupá aktivita odpůrců
je dáno tím, že se stalo, co nikdo vážně nečekal, a to totiž, že návrh
projde až do hlasování Evropského parlamentu. Je totiž v rozporu
s evropským pohledem na patenty.

V Evropě po celou dobu existence patentů platilo, že je možné patentovat
pouze hmotný a realizovatelný vynález. Pro ochranu věcí nehmotné povahy
byl určen autorský zákon, v podobě dle té či oné země, ale stále se
stejným základním obsahem. To, že nelze patentovat nápady nehmotné povahy,
postupy či obrazy bylo dáno článkem v patentovém zákonu, který takové
patenty zakazoval. Nebylo možné patentovat postupy nebo vizuální vzhled.
Nebylo možné říct, že já jsem namaloval Monu Lisu a od teď nikdo nesmí
namalovat portrét ženy.

Tento princip v USA neplatí. Tam je možné patentovat cokoliv, pokud
přesvědčíte úředníka, že je to novátorské. To vede k tomu, že v USA je
možné patentovat věci, resp. často postupy, které v Evropě patentovat
nelze. Protože firmy v USA patenty často využívají, stěžují si evropské
firmy, že jsou v nevýhodném, resp. nerovnoprávném postavení, protože
jejich konkurenti mohou využívat nástroj, který jim samotným není
dostupný. V USA je počet registrovaných patentů často důležitým hlediskem
při hodnocení dané firmy. Dokonce ani příliš nezáleží, na tom, zda patent
dává smysl, či zda produkty dané firmy používají patenty, které firma
vlastní. Vzniká tak stav, kdy se nikdo v patentech nevyzná, ale každý ví,
že jich má určitý počet (velké společnosti v řádu desítek tisíc) a tak na
sebe společnosti vzájemně neútočí, protože nechtějí riskovat, že se budou
nakonec žalovat vzájemně za křížové porušení patentů.

Nebezpečí pro Open Source produkty (produkty s otevřeným zdrojovým kódem),
plynoucí z úpravy patentových zákonů je zjevné. U Open Source produktů je
velmi snadné v jeho veřejně dostupných zdrojových kódech najít použité (a
možná patentované) postupy. To odstraňuje jednu zásadní bariéru, která
brání patentovým sporům v USA. U Closed Source produktů (produktů
s uzavřeným zdrojovým kódem) je extrémně obtížné dokázat porušení patentu,
zvláště pokud zkoumáním produktu porušujete licenci. Další problém je, že
registrace patentu je poměrně nákladná a Open Source vývojář nebude mít
peníze, aby si registroval svůj geniální postup. Může tak ale učinit
spekulant, který si postupu v otevřeném zdrojovém kódu všimne a podá
přihlášku, jako by kód vytvořil on, resp. jako by postup byl jeho vlastní.

Finanční náklady spojené s patentovou přihláškou trápí i mnoho malých
firem, které se pohybují v Closed Source světě, ale nemají peníze na to,
aby si mohly své postupy patentovat. I tací jsou mezi signatáři petice
proti legalizaci softwarových patentů (http://petition.eurolinux.org/).

Pokud se zamyslíte nad tím, co jsou to programy, zjistíte, že ochrana
podle autorského zákona je pro autory jednodušší než ochrana patentová.
Navíc má v evropském právním řádu tradici.

Na závěr ještě jedno upozornění. Pokud bude zcela uvolněno, co lze
patentovat, dojde k patentování věcí, které jsou patentované v USA. Jedná
se o zcela vágně popsané obecné postupy. Je možné patentovat pořadí ikon
na liště, fakt, že pole pro vyplnění jména obsahuje nápovědu v bublině,
které se nad políčkem objeví. Existuje patent na progress bar (takový ten
proužek ukazující, kolik z operace je už dokončeno). Stejně tak existuje
patent na tabbed dialog, tedy dialog, který má záložky, kterými lze
přepínat jeho obsah. Tento patent drží firma Adobe a záleží jen na její
libovůli, zda bude požadovat po každém autorovi, který jej použije,
poplatek. Podobných patentů jsou statisíce a někdy jsou tyto vágní popisy
napasovány na zcela nové produkty, které původně patentem být pokryty
vůbec nemohly.

>Za CZLUG Marcel Kolaja člen výboru CZLUGu