V roce 2016 uvedl Apple první novodobou generaci vlastních koprocesorů kterou nazval T1. Tehdy měl na starost správu dotykového funkčního rozhraní Touch Bar a dále zabezpečení, především funkci Touch ID.

Loni, v roce 2017, došlo na druhou generaci. Analogicky byla nazvána T2 a značně rozšířila spektrum funkcí, které odebrala z kompetencí hlavního x86 procesoru společnosti Intel a převedla pod svoji správu. Společnost do T2 implementovala řadič řízení systému, obrazový signálový procesor, řadič zvuku a řadič SSD úložiště. Obrazový procesor se ve spojení s kamerou staral o mapování tónů, lepší ovládání expozice, automatickou expozici, rovnováhu bílé a rozpoznávání obličeje. Řadič SSD v rámci tzv. Secure Enclave měl na starost šifrování úložiště a bezpečný start systému. Šifrování tedy probíhalo mimo kompetence hlavního procesoru i samotného SSD disku.

Před vydáním T2 vypluly na povrch informace o tom, že Apple chystá koprocesor interně značený jako T310, který by měl mimo jiné snižovat energetické nároky, s ohledem na notebooky. Apple totiž už několik let nabízí funkci Power Nap, která umožňuje při zdánlivě vypnutém počítači provádět stahování a instalaci aktualizací, stahování mailů plus některé další úkony. Power Nap dosud fungoval v kompetenci x86 procesorů Intelu. T310 by tyto funkce převzal na sebe a snížil by energetické nároky potřebné pro jejich uskutečnění.

T2 nakonec skončil v iMac Pro, takže není jasné, zda T2 je oficiální označení čipu interně značeného jako T310 (a funkce Power Nap zůstala nevyužitá, protože cílí na mobilní zařízení), nebo se z T310 stane T3, tedy třetí generace koprocesorů chystaná na letošní rok.

Podle zjištění redakce webu Bloomberg plánuje letos vydat přinejmenším čtyři produkty, které ponesou procesor Intel doplněný koprocesorem generace T3. Mezi touto čtveřicí by se měly objevit jak mobilní tak desktopová zařízení. Bloomberg nicméně tuto zprávu podává tím způsobem, že význam role Intelu v produktech Applu klesá a ten postupně přebíráním funkcí z x86 procesoru Intelu na své jádro zcela x86 procesor eliminuje.

Přestože takový scénář nelze z principu vyvrátit (Apple prokázal, že je schopný měnit architektury jako ponožky: MOS Tech, Motorola, PowerPC, Intel, ARM), jde o značné zjednodušení, které zavírá oči nad jedním podstatným faktem. Apple sice prokazuje, že je schopný na vlastní ARM koprocesor přesouvat některé funkce z x86 procesoru, ale jde pouze o funkce, kterými disponuje prakticky každá firma operující s ARM čipy (byť v trochu pokročilejší podobě). To ale nijak nevysvětluje, jak by měl Apple z ničeho nic dostat do vlastního čipu procesorová jádra přinejmenším srovnatelného výkonu, jakým disponují moderní x86 procesory. Apple zatím neprokázal, že by byl schopný s ARM architekturou nahradit x86 procesory ani v mobilních počítačích, noteboocích a to přesto, že o tom analytici hovoří snad již šest let.

Bez ohledu na to, kolik funkcí Apple bude provádět vlastním koprocesorem - namísto hlavního procesoru - se pozice Intelu v produktech Applu nemění. Dokud je x86 procesor přítomný, musí jej Apple od Intelu koupit (bez ohledu na to, jakou jeho část využije nebo nevyužije), musí pro něj ve svém hardwaru najít místo, musí jej chladit, musí počítat s jeho spotřebou a musí jej zahrnout do koncové ceny, za kterou zařízení prodá uživatelům.