Protože metodika výpočtu nákladů na provoz vám již jistě z hlavy vypadla, dovolím si ji zde zopakovat tak, jak zazněla v minulé recenzi. Ostatně právě díky tomu můžeme zdroje srovnat s minule testovanými i v tomto aspektu.

V úvaze budu vycházet z následujícího: levným měřákem naměřená spotřeba je taková, kterou vám naměří i váš dodavatel elektřiny. Ano, vím, že je to ústupek absolutní objektivitě, ale je nutné jej udělat. Za druhé budu ve výpočtech vycházet z ceny 5 Kč za jednu kWh. Je mi sice jasné, že mnozí platíte o něco méně, ti z vás, kteří elektřinou topí apod. platí i jen něco kolem 1 Kč, ale za rok bude situace jiná a ta kilowatthodina opravdu 5 Kč mnohde stát bude. Přepočet výsledků na vaši cenu je pak otázkou jednoduché trojčlenky, která se učí na ZŠ :-).

Dále budu předpokládat jistý model používání, který vypadá následovně:

• Počítač je fyzicky připojen k síti 24 hodin denně.
• Synátor přijde domů ze školy a zasedne ke hře.
• Otec jej po pár hodinách vyhodí a jde surfovat.
• Následně se buď vystřídají, nebo se kouká na (HD) film.
• Před spaním synátor ještě dvě hodiny hraje.

Rozložení denní zátěže tedy vypadá takto:

• 0:00 — 14:00 - StandBy
• 14:00 — 18:00 - 100% zátěž
• 18:00 — 21:00 - běžný provoz
• 21:00 — 23:00 - 100% zátěž
• 23:00 — 24:00 - StandBy

Ano, vím, že tento model je nedokonalý, nezohledňuje situace, kdy PC běží nepřetržitě a třeba sosá filmy z RapidShare/DC++, stejně tak se nebudu zabývat svátky, dovolenými a víkendy. V těchto dnech, když je synátor doma, lze očekávat větší podíl stoprocentní zátěže, která pak bude vykompenzována kupříkladu víkendem stráveným u babičky, nebo dny, kdy na PC shodou okolností nikdo nesáhne. Zkrátka navržený model představuje profil, který aplikujeme na 365 dnů v roce bez rozdílu.

Spotřeba na jeden den pak vychází takto:

Za daného režimu využití PC to denně dává pro testované zdroje rozmezí 2,8 až 3,1 kWh, nyní se tedy podívejme, co to představuje pro vaši peněženku při přepočtu s cenou 5 Kč/kWh:

Náklady přepočtené na 5 Kč/kWh se nám pro dnešních jedenáct zdrojů vešly do rozmezí cca 5 300 až 5 600 Kč za rok, což je poměrně malý rozptyl (pod 6 %). V zásadě si tak dovolím tvrdit, že rozdíl do 300 Kč za celoroční provoz herní sestavy jistě není a nebude rozhodujícím aspektem při výběru zdroje.

Tím hlavním bude pro mnohé z vás schopnost držet co nejníže teplotu procesoru, nízká hlučnost a preference značky založená na zkušenostech vašich i vašeho okolí. Skvěle si v těchto aspektech jistě vedou zdroje Fortron, které jsme si dnes i minulý týden představili hned třikrát, jen na nich byly nápisy „Amacrox“, „OCZ“ a „Zalman“. Stejně tak řada z vás jistě sáhne po osvědčené značce Seasonic, kterou lze taktéž zakoupit buď přímo od výrobce, nebo přeznačenou, což v našich testech prezentoval Antec.

Sice o něco hůře, přesto však stále velmi dobře, si vedly zdroje vyrobené firmou Channel Well Technology, tedy oba modely Thermaltake a také LC Power, který je v tuto chvíli druhým nejvyšším zdrojem ve firemní nabídce. Zdroje od CWT nakupují i další firmy, poznáte je právě podle oněch červených izolací na cívkách, které jsou skrze zadní kryt jasně vidět. Mezi další odběratele se řadí třeba Chieftec, některé zdroje od nich má i Antec, údajně pak také Corsair (který bere i od Seasonicu) a Gigabyte.

Enermax považovaný za špičku oboru se tentokrát s 600W modelem klasické firemní konstrukce moc nevyznamenal. Zdroj je díky dvěma ventilátorům o něco hlučnější a výsledky nejsou moc přesvědčivé, Fortrony i CWT jsou lepší volbou. Ale pozor, nemohu soudit dlouhodobou stabilitu parametrů a životnost! Tento aspekt prokáže až čas. Pokud tedy máte nějaký ten výkonnější zdroj již delší dobu, podělte se s námi v diskusi, jaký konkrétní model s jakým PC (a zejména grafikou) provozujete.

Pořizovací cena

Aspektem, který je také třeba zhodnotit, je samozřejmě pořizovací cena zdroje. Ne nadarmo by bylo hloupé koupit o 1 000 Kč dražší zdroj, pokud vám oproti levnějšímu ušetří ročně řekněme jen 100 Kč. Taková investice by se vám vracela 10 let což jistě každý z vás uzná za neekonomický nákup. Dovolil jsem si tedy „prošmejdit“ české e-shopy a nabídnout vá přibližné, v době psaní článku aktuální, ceny na našem trhu.