Někomu by tahle dvě tvrzení mohla na první pohled připadat protichůdná, ale opak je pravdou. Ale popořádku. Hamburský soud rozhodoval ve věci hudební asociace (GEMA) zastupující dle svých slov 70 tisíc umělců. TA ve sporu argumentovala, že YouTube je žalovatelný za obsah, který na něj nahrávají uživatelé. Takže ono obligátní, že „provozovatel webu má nésti právní odpovědnost za příspěvky uživatelů“ - dosaďte si to do kontextu nedávného rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který ve věci estonského webu Delfi rozhodl přesně naopak.

No, a pak že je evropské právo přehledné, jasné a jednovýkladové.

Nicméně, žaloba té skupiny byla v roce 2012 zamítnuta soudem nižší instance, ale ta se pochopitelně odvolala. Hamburský odvolací soud nyní potvrdil původní verdikt, podle kterého YouTube nemusí proaktivně dohlížet nad video obsahem, který uživatelé nahrávají. Soud ale dodává, že Google by měl dělat více pro potírání pirátství v tom smyslu, že když je upozorněn na jasné porušení práv, tak nejen okamžitě odstraní daný obsah, ale přijme další opatření, aby podobné budoucí porušení nebylo možné.

YouTube argumentoval tím, že držitelé práv mohou používat jeho systém Content ID, aby si tohle hlídali. To ale GEMA odmítá s tím, že to přesouvá potřebnou aktivitu na ně - zde mi logika poněkud uniká. Proč by měl za organizaci GEMA hlídat její obsah někdo třetí, zvláště pokud jí dal do rukou nástroj. S majetkem obvykle přichází i náklady (časové, finanční, …) na jeho správu a to se týká i vlastnictví práv k nehmotným věcem.

Estonsko, YouTube a další: je to stále o tomtéž. Měli by za hlídání (ne)dostupnosti chráněných děl, či monitorování diskusních příspěvků - obecně za kontrolu obsahu nahrávaného uživateli služby - odpovídat provozovatelé webů, nebo ti, jejichž práv (at již autorských, nebo osobnostních) se případné takové nahrání obsahu týká? Osobně si myslím, že když provozovatel webu dá k dispozici nástroj, kterým je možné mu porušení práv hlásit, pak udělal rozumné maximum a víc bych po něm nechtěl.