Abych byl korektní, nestrašili jsme vás před těmi devíti lety sami, byla to BSA, která nám poslala svojí tiskovku sestavenou známým Janem Hlaváčem, jíž tehdy svým úvodním slovem odprezentoval WIFT:

•  Tuzemské firmy jsou v ohrožení kvůli nelegálním písmům, varuje BSA  ^{31. srpen 2009}

Od té doby se změnilo mnohé (WIFT už není naším redaktorem, ale čtenářem a částky kolem fontů se točí v milionech dolarů a ne milionech korun) a mnohé zůstalo při starém (pokud pošlete email do BSA, bude ho číst stále Jan Hlaváč). Personálie si ale necháme na jindy a raději přistoupíme rovnou k fontům.

Velké firmy celosvětově platí za fonty autorské poplatky a autorské poplatky za fonty celosvětově zdražují. Jedním z prvků, které se nejvýrazněji promítly do ceny, je vyčíslování výše poplatku postavené ve stylu impresí. Tedy každým zobrazením webové stránky nebo samotného obsahu jednomu uživateli vznikne zářez a od celkového počtu zářezů za rok se pak odvíjí částka, kterou má firma uhradit na poplatcích.

Pro společnost, jako je Netflix, která svůj obsah nabízí prakticky celosvětově a navíc velmi širokému obecenstvu (na filmy a video se obvykle dívají lidé bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti, víry, zájmu, vzdělání a tak dále), přinesl tento systém obrovskou finanční zátěž. Sama se konkrétními čísly nechlubí, ale podle analýz by mělo jít o jednotky milionů dolarů ročně pouze za primárně používaný font Gotham.

Podle pravidla „kdo chce víc, nemá nic“ přetekl příslovečný pohár trpělivosti a Netflix se rozhodl za zlomek nákladů navrhnout vlastní font nazvaný Netflix Sans, kterým původní Gotham nahradí. Součástí návrhu jsou všechny základní typy obvykle označované jako regular, light, thin, medium, bold a black. Použije je ve všech situacích, ve kterých se na stránkách či v obsahu společnosti s nějakým textem setkáváte.