Kvalita provedení přístroje je slušná. Tělo má sice běžný plastový kryt, ale pod ním je kov. Bajonet je kovový na objektivu i těle, což nebývá v nejnižší cenové třídě obvyklé. Ergonomie obsluhy je horší, plyne z velikosti těla a nutnosti určité miniaturizace ovládacích prvků, či vypuštění některých a „zakutání“ daných voleb do hlubin menu.

Při standardním použití s dodávaným AF objektivem se s Nikonem 1 S2 pracuje dobře a bezproblémově. Silnou stránkou je slušné ostření, které pouze ve složitých světelných podmínkách ostří déle / projíždí celou ostřící dráhu - ale je to proces znatelně rychlejší než u typických „levných seťáků“ u zrcadlovek. Jedinou vážnější výtku bych měl v režimu Auto ISO, kdy se automatika snaží vehementně držet čas nejhůře 1/60 s a žene ISO zbytečně vysoko i u nejširšího ohniska v přepočtu 30 mm, kde se při troše cviku dají udržet i časy kolem 1/15 s bez stabilizace.

Kvalitu snímků si porovnáme v budoucnu na testovacích scénách. Zatím mohu pouze říci, že Nikon 1 S2 viditelně šumí už od základního ISO 200. Šum je ale skvěle potlačitelný současnými nástroji na zpracování RAWů, takže to nijak zásadně nevadí. Pixelů je dost i na fotografie velikosti A4 (více jsem (zatím?) nezkoumal). Jak tomu u menších snímačů bývá, odolnost vůči přepalům a možnost jejich dobré kompenzace je poměrně omezená. Je potřeba s tím počítat a exponovat na světla. Schopnost vytahovat detaily z tmavých částí obrazu a ze šumu je vyšší než možnost kompenzace přepálených míst.

Další výraznou výtku mám k nemožnosti fotit RAW+JPEG. Lze nastavit pouze buď RAW, nebo JPEG, ale ne oboje současně a stejně tak přístroj neumožňuje exportovat z RAWu do JPEGu přímo v sobě. Kdo tohle vymyslel …?

Nyní se podívejme na dva ukázkové snímky při ISO 200, které byly jen čistě vyexportovány v RawTherapee 4 bez redukce šumu. Na našem webu jsou v poloviční velikosti (~3.5 Mpix), jejich plné verze linkuji zde.

Takto vypadá ISO 800:

A takto vypadá ISO 5600, již s úpravami (vyvážením bílé, redukcí šumu, doostřením, …):

Při 1:1 zobrazení to opravdu není žádný zázrak, na druhou stranu je dat dost pro větší až relativně velké zvětšeniny. Jinými slovy, Nikon 1 S2 neprodukuje technicky špičkové snímky, ale dává dostatečně dobrá data minimálně pro A4.

Na závěr ještě přidám jeden náhled v menším rozlišení pro ty, kteří se obávají menší hloubky ostrosti. Toto je foceno Nikonem 1 S2 a přes adaptér nasazeným objektivem Minolta MC Rokkor-PF 50mm f/1.7,který dává efektivní ohnisko v přepočtu 135 mm.

To dlouhé ohnisko, resp. velký crop oproti kinfilmovému políčku má i svoje výhody. Z běžného 50/1.4 skla máte rázem „135/1.4“, ze 135/3.5 Jupiteru máte ~365mm, s 2× TC rovnou ~730mm objektiv a jak si ukážeme příště, v rámci kvalitativně omezených možností malého snímače to pro dobré focení dostačuje (samozřejmě až na ten mizerný komfort focení s maličkým tělem v plně manuálním režimu a pouze skrze LCD).