Testování probíhalo následovně: odečty všech hodnot se prováděly až po minimálně 1hodinovém provozu v daném režimu, aby tak skříň dostala šanci se patřičně prohřát, či naopak ochladit.

Podívejme se na tabulku teplot:

Teplotně také bylo CPU drženo v rozumných mezích, k dosažení TJunction 72,6 °C našeho Core i7-2600K zbývá z 64 °C ještě notný kus, což nás přivedlo na malý experiment nad rámec tohoto testu. Ostatně pokud čtete recenze grafických karet, tak jste jej loni na podzim zaznamenali: zvýšili jsme pracovní frekvenci 3,4GHz CPU z dosud používaných 4,5 na 4,7 GHz. Nadále to šlo bez zvýšení napětí, vypadá to, že tento chléb se bude lámat právě na hranici 4,8GHz overclockingu, ale to jen tak naokraj, není to součást standardního porovnávacího měření v této recenzi. V zásadě to ukazuje dvě věci: i malá postarší Noctua je dostatečně výkonná a současně asi máme opravdu velmi podaření 32nm procesor rodiny „Sandy Bridge“.