„Já určitě chci svobodu vyjadřování, chci svobodu internetu, avšak chránit vlastnictví některých lidí neznamená omezovat něčí svobodu.“ Těmito slovy v simultánním překladu (kvůli kterému nebylo originálu v některých částech dobře rozumět) skončil svůj proslov Taylor Hackford krátce před přestávkou po první hodině vysílání OVM. Tato věta si bohužel protiřečí. Jak již bylo řečeno, nikdo ještě nepřišel na to, jak zachovat svobodu internetu a zároveň ochránit duševní vlastnictví zábavního průmyslu. Tyto dvě věci spolu jednoduše nejdou dohromady. Později to potvrdil i Václav Moravec, který vše sledoval z bezprostřední vzdálenosti: „Na kolik je podle vás pravděpodobné, že se vlastně nepodaří žádnou dohodu najít? Protože ty zájmy těch všech jednotlivých hráčů v tom internetovém prostředí … jasně ukazují, že tady nikdy není možné najít nějakou společnou řeč… .“

Tou regulací, o které chtěl Taylor Hackford hovořit, měla být smlouva ACTA, o níž Václav Moravec několikrát prohlásil, že ji tento týden Evropský parlament s největší pravděpodobností pohřbí. Dodejme, že se o ní bude hlasovat právě dnes. „Spojené státy americké však můžou – podle diplomatických zdrojů – přijít s návrhem na vznik nové mezinárodní dohody proti padělatelství,“ zaznělo z jeho úst ve vstupu na začátku pokračování druhé části pořadu, na jejímž začátku tuto myšlenku v živém vysílání rozvedl: „Na závěr první hodiny otázek jsme zmínili mezinárodní dohodu ACTA, která je mrtvá, pravděpodobně Evropský parlament ji v týdnu příštím odmítne, ale zároveň administrativa Bílého domu už chystá nové dohody nebo kroky, které by mohly v rámci globálního prostředí regulovat právě internet….“

Předseda Pirátů Ivan Bartoš na toto téma poznamenal: „Když se tyhlety různé vlny proti tomu postaví, tak my musíme vyhrát každý ten boj. Ale jakmile projde legislativa, která to omezí tím způsobem, jak to třeba definovala ACTA, tak pak už jako … jim stačí vyhrát pouze jednou. A proto je důležité to sledovat a proto je důležité tlačit i třeba na ty parlamenty národní, aby skutečně ta svoboda internetu, právo na to soukromí toho člověka (protože ty jeho informace tam o něm jsou), aby byla zanesena do současné legislativy, aby se neustále nemuselo přezkoumávat u Ústavního soudu, Evropského soudního dvora, jestli tyto zákony nově navrhované ohrožují či neohrožují ty lidské svobody.“

Taylor Hackford nicméně po chvíli vysvětlil, že se vlastně nic nového nechystá: „Vy jste říkali, že Washington pracuje na nové dohodě. To není pravda, to selhalo … My jsme měli mít zákony, které se jmenovaly SOPA a PIPA, ty byly ACTA velice podobné…“ Jak sami víte, tyto zákony též selhaly.

Nicméně se nedávno začal ozývat jistý eurokomisař Karel De Gucht, o kterém jste si u nás také už četli, že si z odmítnutí ACTA Evropským parlamentem, jak to doporučila minulý čtvrtek mezinárodní obchodní komise EU (INTA) v poměru 19:12, nebude dělat těžkou hlavu. Byl to právě Karel De Gucht, který ACTA poslal k přezkoumání k Evropskému soudnímu dvoru s tím, že si je jist, že ACTA je s ohledem na dopady na lidská práva a veškeré evropské legislativy nezávadná.

Minulý měsíc pak prohlásil, že v případě odmítnutí ACTA Evropským parlamentem bude komise pokračovat v započaté proceduře, tedy nejprve si počká na vyjádření Evropského soudního dvora. V případě, že tento zpochybní soulad ACTA se současnou legislativou, komise se bude zabývat tím, „jak to vyřešit“. Očekává nicméně, že Evropský soudní dvůr v ACTA žádné problémy nenajde.

Každopádně jakmile bude ACTA v pořádku (ať už na základě rozhodnutí ESD, nebo po „pořešení problémů,“ které by v ní ESD případně našel), hodlá De Gucht Evropský parlament oslovit s hlasováním o přijetí dohody znovu (otázkou je, zda mu Evropský parlament vyhoví). Jak chce nicméně „pořešit případné problémy“, když je dohoda už podepsána, to nám neprozradil. Nejspíše by se musela po úpravách podepsat znovu. Je tedy otázkou, zda dnes ACTA v případě odmítnutí zcela umře, nebo se jen „vypáře několik řad, aby byly znovu upleteny“.