Měření hlučnosti sestavy je v „domácích podmínkách“, které v naší redakci typicky panují, úkol velice nelehký. Přesto nějaké výsledky máme, i když jsme si pochopitelně vědomi, že je nelze považovat ani náhodou za nějak zvlášť přesné. Na naměřených hodnotách se totiž podepisuje poměrně dost faktorů, od samotného „běžného okolního hluku“ přes vzdálenost měřícího přístroje od měřeného objektu, až po správné namíření a okolní prostředí, které může vydávaný hluk ještě různě zkreslovat. Abyste měli alespoň hrubou představu o tom, co vlastně naměřené hodnoty znamenají, povíme si nyní velice stručně a rychle něco o jednotkách dBA, v nichž hluk měříme.

Nebojte, nebudeme vás zatěžovat nějakými složitostmi o akustice, na to bychom si ostatně ani netroufli. Omezíme se jen na několik základních faktů. V první řadě dBA (používá se i dB(A), případně i dB (SPL), zkráceně se dá říkat i jen dB, tedy decibel) nám začíná zhruba na hodnotě 0, což se považuje za začátek schopností lidského sluchu vůbec nějaký zvuk vnímat. Změna o 1 dB byla stanovena jako nejmenší možná změna, kterou je lidské ucho schopno rozpoznat, průměrné ucho však rozpozná až změnu o 3 dB. Další důležitá skutečnost je, že měřící křivka není lineární, ale logaritmická, což pro nás znamená, že 10násobek hluku 0 dBA je 10 dBA a stonásobek 20 dBA a to je pořád ještě docela ticho. Ve skutečnosti tím „hlukem“ míníme tlak zvuku, který se měří tradičně v pascalech. Čistě pro orientaci 0 dBA je nějakých 2×10^-5 Pa, zatímco 100 dBA jsou 2 Pa (dá se to zběžně přirovnat k situaci, kdy máte na hlavě sluchátka a walkman jede „na plný pecky“). Čistě pro zajímavost existují i tišší záležitosti, jako je člověk hovořící ve vzdálenosti 32 km (to je -30 dB ;-), ale to teď necháme být.

Pro hrubou orientaci si nyní ukážeme takovou zajímavou tabulku, kde jsou znázorněny praktické situace a jejich přibližné ohodnocení v dBA:

Jak sami vidíte, někde v půlce mezi nicneslyšením a pořádným kraválem je poměrně klidné a pohodové prostředí. Už od 80 dBA však začíná nebezpečí poškození sluchu při takovém rámusu trvalejšího rázu (např. v dílnách a podobně), to už je doporučeno nasazovat si chrániče sluchu, 120 dBA poškozuje sluch i při krátkodobém vystavení, 130 dBA je považováno za práh bolesti (jinými slovy nesnesitelný rambajs), raketový motor z 30 metrů udělá 150 dBA, teoretický limit, kdy se zvukové vlny ještě nedeformují, je 194 dBA. Nám bude na měření hlučnosti počítačové sestavy bohatě stačit škála do 50 dBA, protože počítač, který je nutné překřikovat, je každopádně zralý na reklamaci.

A protože je to naše první měření hlučnosti počítačové sestavy, museli jsme vybrat z našich vlastních strojů něco, s čím by se to dalo porovnávat. V mém osobním počítači je aktuálně celkem 5 větráků (jeden tichý 8cm na procesoru, dva nízkootáčkové 8cm chladící disky, jeden 12cm ve zdroji a konečně největší „hlučnítor“ je na grafické kartě, která má nikoli zrovna tiché chlazení) a dva pevné disky bez nějakých odhlučňovacích udělátek. Jde tedy o velmi průměrný počítač, který rozhodně slyšet je, zejména právě v jinak docela tiché místnosti (jejíž hladinu zvuku jsem, bohužel, zapomněl změřit, ale snad mi to vzhledem k výše uvedené tabulce odpustíte).

Srovnání hlučnosti

Graf je vytvořen tak, jak bylo řečeno, tedy s maximální hranicí 50 dBA, navíc s ohledem na fakt, že náš měřící přístroj Voltcraft SL-200 neumí oficiálně měřit hladinu zvuku pod 30 dBA, která je zde zobrazena jako počátek obou stupnic. Stupnice samotná navíc není v dBA, ale právě v pascalech (přesněji milipascalech, aby na ose nebyla hromada nul za desetinnou čárkou). Důležité je také sdělení, že hlučnost byla měřena 48 cm od počítače, což je taková nejbližší průměrná vzdálenost, v jaké se od něj asi tak sedí (anebo v jaké od něj sedím já, aby to bylo konkrétnější).

Jak vidíte, rozdíl v hlučnosti obou PC je docela dost veliký i přesto, že 34,7 a 41,6 nejsou od sebe až tak vzdálená čísla. Faktem tedy je, že můj počítač je v absolutním měřítku více než dvakrát tak hlučný jak PC AGEN nejTišší+ (což je logické, když v něm mám dvakrát tolik disků a kopici vrtulníků), relativním měřítku dokonce skoro čtyřikrát tolik (a to bych řekl, že běžné ticho v mé místnosti má více jak 30 dBA). Něco s tím budu muset udělat, je to skutečně hluk dosti velký ;-). PC AGEN nejTišší+ mě skutečně ohromil – a to neříkám po pohledu na graf, ale po poslechu na vlastní uši. Běžel-li tento počítač, vůbec jsem o něm nevěděl, dokud jsem si nesedl přímo k němu – pak lze chod pevného disku (i bez práce hlaviček) zaslechnout. Větrák ovšem nikoli, pevný disk jej „přehluší“ (což je ale při tom tichu výraz s hodně nadneseným nádechem), výběr značky Noctua do této sestavy si zaslouží jedničku s hvězdičkou.