Pomineme-li hodinkové řady Casio Calculator Watch a Casio Databank z 80. let, nebo zhruba stejně staré konkurenční a o něco pokročilejší hodinky Seiko DATA-2000 a Seiko RC-1000, které šlo připojovat k počítačům své doby, pak se o chytrých hodinkách nemá v minulém století příliš smyslu bavit. Až na přelomu tisíciletí pokročila miniaturizace tak, že bylo možné na zápěstí vměstnat i něco užitečného.

IBM/Citizen WatchPad. Zdroj: Archive.org

Hned v roce 2000 spáchalo IBM ve spolupráci s Citizen prototyp linuxových hodinek nazvaný WatchPad. Šlo o zařízení srovnatelné parametry s tehdejšími PDA, v pozdějších verzích prototypu dokonce hodinky soudobá PDA v lecčem i předčily, to když k dotykovému monochromatickému displeji s rozlišením 320x240, 8 MB RAM, 16 MB flash úložiště a IrDA přibyla tehdy nová bezdrátová technologie Bluetooth, akcelerometr, čtečka otisků prstů a experimentovalo se i s OLED displejem. Z fáze výzkumu a prototypů se ovšem WatchPad nikdy dál nedostal, ačkoliv Citizen měl zájem o uvedení zařízení na trh. Nicméně výdrž baterie šest až dvanáct hodin byla v té době naprosto neakceptovatelná.

Fosil Wrist PDA (Abacus). Zdroj: Wikipedie

Dalším významným milníkem, který už se ale na trh dostal, byl Fossil Wrist PDA. Americký výrobce módních doplňků a hodinek, který jinak s výpočetními technologiemi neměl nic společného, na jejich vývoji pracoval čtyři roky a jako operační systém vybral tehdy populární Palm OS. Displej byl dotykový, uměl 16 odstínů šedé v rozlišení 160x160, hodinky měly 8 MB RAM, 4 MB flash, IrDA port a konektor pro připojení k počítači prostřednictvím USB, což vlastně byly takřka přesné parametry soudobých Palm PDA. Ačkoliv Fossil sbíral za tento počin různá ocenění a mezi uživateli se hodinky v následujících dvaceti letech staly takřka kultovními, někteří recenzenti poukazovali zejména na vysokou hmotnost (108 g) a proti standardnímu PDA nízkou výdrž baterie - v případě, že jste chtěli, aby hodinky ukazovaly nonstop čas, bylo nutné je nabíjet co dva dny, pokud jste je mezi použitími uspali, pak jste dosáhli na necelý týden.

SonyEricsson LiveView. Zdroj: autor

Další významnější vývoj, který nás v této cestě časem konečně dovede až k hodinkám z titulku, nastal až v takřka moderní době. S příchodem iPhone a chytrých telefonů s Androidem, došlo opět na chytré hodinky, tentokrát ale ne coby samostatné zařízení, ale jako doplněk právě ke smartphone. Jako jedny z prvních lze uvést například SonyEricsson LiveView z roku 2010, které samy uměly jen zobrazovat čas (a to ještě ne zcela přesně, osobní zkušenost) a pro cokoliv jiného bylo nutné připojení k chytrému telefonu. Hodinky, kterým vlastně výrobce neříkal ani hodinky, ač se přesně tak nosily, byly díky tomu menší a lehčí, déle vydržely na baterii, ale ve chvíli, kdy jste se vzdálili od telefonu, jejich užitečnost klesala k nule. Další generace, které už Sony vyrábělo bez Ericssonu, proto už měly výkonnější vnitřnosti, které toho zvládly více, ale výdrž tím padla opět někam ke dvěma dnům.

A přesně do této doby přišly na svět Pebble.

Cílem Pebble bylo vytvořit hodinky, které by něco uměly samy i bez telefonu, proto měly osm slotů, do nichž bylo možné nainstalovat aplikace, které nezbytně ke svému fungování telefon nepotřebovaly. Cílem bylo ale i vytvořit hodinky, které by nebylo nutné neustále nabíjet, proto místo LCD či OLED byl použit elektronický papír, s nímž v offline režimu nebylo problémem hodinky mít na ruce měsíc bez dobíjení (osobní zkušenost), pokud jste je přes den připojovali k mobilu kvůli notifikacím a na noc nechávali offline třeba proto, že jste si mobil dávali do leteckého režimu, stále jste dosáhli na minimálně týden, spíše ale týden a půl provozu.

Původní Pebble. Zdroj: Shutterstock

Mezi offline aplikacemi se našel třeba kalendář, krokoměr, kompas, řada funkčních hodinkových vzhledů ale i had známý z Nokie. Vývoj aplikací pro Pebble byl na svou dobu velmi jednoduchý a otevřený: API bylo přístupné zdarma, vývojové prostředí bylo webové a psát bylo možné v C nebo JavaScriptu. Vytvořit jednoduchou funkční aplikaci v druhém jmenovaném jazyce byla otázka několika desítek minut (osobní zkušenost).

Pebble s aplikací ukazující radioamatérský lokátor pomocí GPS v telefonu. Zdroj: autor

Na svém počátku byly Pebble jednoznačným úspěchem. Kickstarterová kampaň na první model zbořila všechny dosavadní rekordy crowdfundingu a držela je, než ji překonala kampaň na model druhý. Celkově vznikly tři generace - Pebble, Pebble Time a Pebble 2 - které ještě každá existovaly ve variantách z plastu a z oceli a u prostřední generace se experimentovalo i s kulatým modelem (Pebble Time Round). Někdy zhruba kolem příchodu prvních Apple Watch se ale Pebble přestalo dařit a na konci roku 2016 požádala společnost Pebble Technology Corp. i přes prodej více než dvou milionů kusů hodinek o vyhlášení insolvence a následně byla odprodána konkurenčnímu Fitbitu, který z jejího duševního vlastnictví těžil ještě řadu let.

Eric Migicovsky, zakladatel Pebble a autor jejich konceptu, se následně věnoval jiným projektům, jak ale vysvětlil v roce 2021 na svém blogu, přes svůj hodinkový neúspěch se nikdy pořádně nepřenesl - Pebble 2 sám používá dodnes. Možné je to mimo jiné i díky projektu Rebble, který začal ihned po vypnutí oficiálního webových služeb (například obchodu s aplikacemi) poskytovat vlastní a poskytuje je dodnes, takže i nadále probíhá komunitní vývoj aplikací a hodinky stále mohou zobrazovat notifikace a interagovat s mobilními telefony i po devíti letech.

Jen takové přežívání se ale Ericovi přestalo líbit. Poučil se prý z první Pebble éry, během níž za největší chybu považuje, že se hned s druhou generací pokusil "utéct" od původní cílové skupiny - tedy zejména IT geeků, kteří v kickstarterové kampani zaplatili celou první generaci hodinek - a rozkročit se od byznysově vypadající varianty (Pebble Time Steel), přes módní (Pebble Time Round) po fitness (Pebble 2 +HR). Apple sice udělal tou dobou totéž - připomeňme, že první generace Apple Watch byla rozkročená od jednoduchého modelu bez GPS po luxusní zlatý model za 10000 USD a přitom neexistovaly ani žádné aplikace třetích stran, které by běžely jen čistě v hodinkách. Jenže Apple na to měl finance a mohl si dovolit dva roky zjišťovat, která část trhu bude nejvýnosnější a co přesně zákazníci od hodinek chtějí, pro Pebble to znamenalo ztrátu v desítkách milionů dolarů za rok.

Pebble 2. Zdroj: Eric Migicovsky

Proto teď chce obnovit výrobu hodinek Pebble na stejných principech, na nichž vznikly a pro původní cílovou skupinu. Jako první krok využil své kontakty v Google, který je po akvizici Fitbitu současným vlastníkem PebbleOS, a zajistil, že byl systém uvolněn jako open-source. Krokem číslo dva bylo spojení s Rebble komunitou a zahájení prací na nových hodinkách, které budou mít velmi podobné parametry jako ty deset let staré, protože přesně to je to, co komunita chce.

Společnost Core Devices LLC, která k tomu účelu byla založena, nechce dělat žádné hodinkové revoluce, nechce brát uživatele z ostatních hodinkových ekosystémů, chce dle Erica jen dělat takové chytré hodinky, jaké je samé baví používat a na takovém obchodním modelu, aby to tentokrát přežila. Podaří-li se jí to je samozřejmě ve hvězdách, nicméně současný trh nositelností je rozkročen od open-source bastlů v pouzdrech z 3D tiskáren na straně jedné po titanové hodinky za padesát tisíc, takže by neměl být problém v něm najít malé místo, na němž půjde uvedeným způsobem přežít, zvlášť když se nezačíná úplně od nuly.