Spor vznikl v Rakousku, kde si dvě firmy stěžovaly na poskytovatele připojení kvůli tomu, že nezablokoval svým zákazníkům přístup na stránky s „pirátským“ obsahem. U případů, které se dostanou hodně vysoko, obvykle hrozí nebezpečí precedentního rozhodnutí, podle něhož se pak operuje v dalších podobných případech. Zde tedy hrozilo (fakticky stále ještě hrozí, ale prakticky už nikoli), že poskytovatelé budou muset aktivně sami blokovat nelegální obsah (tedy stránky s materiálem, k jehož šíření nedal jejich provozovatelům vlastník autorských práv svolení).

Generální advokát to pojal rozumně a prohlásil, že nelze nařídit plošné aktivní blokování poskytovateli připojení a každý případ se musí řešit zvlášť a zablokování přístupu na konkrétní stránky může nařídit soud. V podstatě tak zůstává v praxi zavedené pravidlo, podle něhož musí provozovatel stránek odstranit protiprávní obsah, pokud se o tom dozvěděl. Vlastníci autorských práv tedy nemohou po poskytovatelích připojení požadovat plošné blokování stránek, které se jim nelíbí.

Další bitva tedy byla dobojována, avšak tato válka je nekonečná. Vždy, když se takovýto případ řeší, je potřeba si uvědomit, že omezit práva je strašně snadné v porovnání s procesem získání práv již omezených. Prozatím tedy poskytovatelé blokovat stránky nemusí (to, že to mnozí velcí poskytovatelé dělají a blokují stránky podle „listu britských jeptišek“, je částečně jejich rozhodnutí, z největší části pak jejich snaha vyhnout se případným právním problémům), ale v budoucnu se tak stát může. Stačí jedno rozhodnutí tímto směrem a zákon padajícího trusu zařídí, že poskytovatelé připojení budou muset dělat věci, které dělat nechtějí, které je budou stát nemálo peněz (které si pak vezmou od zákazníků, kteří tak budou připlácet za službu namířenou přímo proti nim) a které v konečném důsledku nebudou efektivní, protože obejití blokování přístupu je podobně snadné, pro trochu zdatného uživatele ještě výrazně snazší než jeho zablokování. Fakticky by se tím nevyřešilo nic, pouze by se vytvořilo nebezpečné precedentní rozhodnutí (třeba i v legislativní podobě) pro zavedení tvrdší cenzury a další potlačení svobody slova.

Jak bylo řečeno, Evropský soudní dvůr se obvykle názorem generálního advokáta řídí, takže definitivní slovo ještě nepadlo, ale je to v tuto chvíli na dobré cestě. Asi nemá smysl polemizovat o tom, že udržení co nejvíce svobodného internetu je dobrá věc. Nebo si myslíte, že není?

A jen tak mimochodem: docela by mě zajímalo, jak je to v souladu s též relativně čerstvým rozhodnutím nejvyššího soudu v Belgii, který nařídil poskytovatelům zablokovat přístupy na The Pirate Bay přes všechny k tomu účelu zřízené proxy servery. Domnívám se, že kdyby se poskytovatelé obrátili na Evropský soudní dvůr, mají asi tak poloviční šanci, že bude rozhodnutí nejvyššího belgického soudu zvráceno (šance je vždy poloviční, buďto to vyjde, nebo to nevyjde - tendence bývají jiné a tato by se teď asi těžko odhadovala).