Jo, ale jedinou dobrou zkušenost mám na Ukrajině :) Dej si na pár dní výlet do Lvova, tam jsem si minulý rok překvapivě levně nechal vyvolat, naskenovat a udělat papírové fotky (ručně už to nedělají ani tam) z pár filmů. Pořádné rozlišení (za které tě neoškubou jako třeba ve Fotoškoda), podle EXIF mají Noritsu Koki, ne nějaký starý vyřazený Fuji minilab. Ostrý a kvalitní výsledek.

ono udaje na tych negativoch diapozitivoch taktiez neobsahuju 100% toho co na ne bolo zaznamenane. narozdiel od digitalnej info to pri analogovej az tak nevadi (sum v radiu vs vypadavanie pri cd.... sum v telke vs zaseky a prepixelovany cely obraz dvbTV) atd
kazdopadne je to super
uz som si ulozil na stare hdd dake udaje a aj na karty cisto len zo zvedavosti co sa stane o 10-15 s nimi bez pripojenai k napajaniu

Proč by neměla?? Když ji také patřičně "zakonzervuješ" = bude zasunutá v čtečce a ta v zásuvce čili neustále pod napětím, nebo alespoň né trvale bez napětí :-)

Jo to že se zničí neustálým přepisováním, to je jiné téma! Negativ také nerecykliješ a nepřefocuješ opakovaně :-)) To by taky nedal ;-)

Ale vážně - chemická reakce i obecnější fyzikální jev ve vesmíru - poločas rozpadu, ropzloží časem obojí! Celuloid nejsíš dříve, než čip v kartě.

Obojí přečít / vyvolat a zobrazit obsah za dalších 50 let, bude však podobně problematické :-(

Nasel jsem jednu sd kartu v mori. Byla znacne omsela a zakulacena. Zkusil jsem ji nacist a byly na ni fotky 12 let stare.

Výrobci slibují obvykle 20 let.
SD karta obvykle (řekl bych že vždy) používá paměť typu flash. To je paměť která má některé výhodné vlastnosti (třeba to, že data v podobě elektrického náboje v ní vydrží bez nutnosti obnovy, nebo to že výroba je celkem levná) a samozřejmě i nevýhodné (mezi jinými je to dost velká nespolehlivost).
Paměti flash se vyrábějí ve dvou provedeních označovaných jako NAND a NOR, které se liší strukturou a vlatnostmi. Nevím která je která, ale jedna z nich zapomíná o dost méně, ale je dražší a realizovatelná v menších kapacitách (používá se pro průmyslové aplikace, třeba pro firmwatre embeeded systémů). Ta druhá je levnější a to jsou všechny ty paměťové karty a SSD, které se dnes všeobecně používají. To že je nějaká chybovost dat se řeší redundancí uložení a samoopravnými mechanizmy na úrovni řadiče, takže z pohledu systému nebo uživatele probíhá čtení bez chyb (ostatně podobné mechanizmy používají i CD/DVD/BD jen s tím, že ta redundance je u nich mnohem větší).
Z napsaného vyplývá, že data na paměťové kartě postupně degradují a je otázkou, jak výrobci odhadují těch 20 (někdy i 50) let protože takto starou paměť nikdo nemá (aby to nebylo jako s disky CD, kde se řešilo barvivo a pak se zjistilo že ten polykarbonátový nosič je kvůli mikrotrhlinám po 20 letech (když to přeženu) pro laser neprůhledný). Další věc je, že to platí pro první zápis (koupit, zapsat, uschovat, podívat se za 20 let). Životnost dalších zápisů se snižuje (nechtějte po mě vyprávění o roztroušených (zapomenutých) elektronech v nevodivém kanálu, neuměl bych ho zreprodukovat), stejně jako jejich proveditelnost (toto se dá připodobnit k listu papíru, který opakovaně popisujeme obyčejnou tužkou a mažeme gumou - také po několika cyklech dojdeme do stádia, kdy není poznat, kde je tužka vygumovaná a kde napsaná).
Dlouhodobé uchovávání dat na flash je tedy bláznovství, data je vhodné zkopírovat co nejdříve, ale dlouhodobé uložení vyžaduje neustálé obnovy. Po 60 letech bude asi problém přečíst cokoliv z dnešní doby.

Asi to měl jako obsesi, nutkavě fotit svět okolo sebe. Dnes taky spousta lidí dělá výcvaky všeho kolem sebe, aniž by se k většině z nich v budoucnu vraceli.

predtym sa musia vyvolat (co je podla mna jednoduchsie a menej nakladne ako scan a aj vo fotolabe lacne oproti scanovaniu ) a potom oscanovat

Co ziskas naskenovanim nevyvolaneho filmu?

Navic ten "stary" format se stale bezne pouziva i prodava.