Poplatky za počítač - protichůdná stanoviska
V pondělí vás velmi zaujala námi nakousnutá kauza poplatků Českému rozhlasu a potažmo i České televizi za každý počítač. Ministerstvo kultury se k celé záležitosti již vyjádřilo a my jsme si, přesně jak jsme slíbili, toto vyjádření nenechali pouze pro sebe. Navíc pohled tohoto ministerstva budeme konfrontovat s aktuálním pohledem Českého rozhlasu a České televize. Pořádně se tedy posaďte, ať to s vámi nepraští.
Následuje přesné znění tiskové zprávy tak, jak nám byla zaslána Ministerstvem kultury. Dovolili jsme si pouze zvýraznit některé důležité části:
Počítač může být rozhlasovým a televizním přijímačem
Ministerstvo kultury reaguje na spekulace médií o platbách rozhlasových a televizních poplatků za osobní počítače.
Rozhlasové a televizní poplatky se platí „ze zařízení technicky způsobilých k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového (popř. televizního) vysílání bez ohledu na způsob příjmu.“ Takové zařízení se považuje za rozhlasový (popř. televizní) přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Tato definice byla obsažena v § 1 odst. 1 zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a shodně i v § 2 nového zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů.
Zařízení, které je předmětem poplatků tedy musí splňovat jednak požadavek technické způsobilosti k příjmu vysílání, jednak související podmínku individuální volitelnosti reprodukce vysílání.
Rozhlasovým a televizním vysíláním se ve smyslu zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů rozumí „prvotní šíření původních rozhlasových a televizních programů a teletextu, určených k příjmu veřejností v kódované nebo nekódované formě, prostřednictvím zemských vysílacích rádiových zařízení, kabelových systémů a družic, a to analogově i digitálně“ (§ 2 odst. 1 písm. a). Tato definice pokrývá takové druhy vysílání, kde je provozovatelem vytvářen program s určitým časovým rozvržením pořadů, přičemž divák nemá možnost si sám určit čas jejich vysílání. Tuto definici naplňuje kromě tradiční televize a rozhlasu např. i tzv. webcasting nebo video near on demand. Naopak u služeb, kde divák může sledovat konkrétní pořad v době, kterou si sám zvolí, není definice vysílání ve smyslu výše uvedeného zákona naplněna. Příkladem může být video-on-demand, některé zpravodajské servery na Internetu apod.
V případě počítačů nebo i např. mobilních telefonů tedy v současné době platí, že jestliže přístroj umožňuje individuálně volitelný příjem rozhlasového nebo televizního vysílání (např. příjem vysílání prostřednictvím tuneru nebo speciálního softwaru), tak jak bylo uvedeno výše, je třeba na něj pohlížet jako na zařízení, které je předmětem povinnosti platit rozhlasové anebo televizní poplatky.
Robert Vašíček, tajemník Úseku vnějších vztahů, analýz a komunikace MK ČR
Pokud si dobře přečtete tiskovou zprávu, pak z ní je naprosto patrné, že Ministerstvo kultury považuje patřičně vybavený počítač za zařízení, za které se musí platit rozhlasové i televizní poplatky. Patřičně vybavený je například buď hardwarovou TV/FM kartou, nebo jen softwarem, který je schopen přehrávat například webcasting. Problém ovšem je, že dnešní operační systémy v sobě zpravidla takový software přímo obsahují. Například Windows XP jsou standardně vybaveny Windows Media Playerem schopným přehrávat internetové vysílání, taktéž běžné kancelářské distribuce Linuxu obdobný software v sobě obsahují. Samozřejmě si můžeme vybrat distribuci Linuxu, která takový přehrávač neobsahuje, nebo v případě komerční sféry Windows XP s přídavkem N. Otázka ovšem je, zda-li na takový počítač bude z právního hlediska pohlíženo opravdu jinak, než na počítač s již nainstalovaným softwarem pro přehrávání multimédií z Internetu, nebo nikoliv. Ono totiž není problém si dnes takový software zdarma pořídit a velmi jednoduše ho do počítače nainstalovat a to například i pro zmíněné Windows XP N, pro které existuje přímo od Microsoftu Media Pack. Obtížnost takového úkonu není o mnoho vyšší, než například připojení reprobeden k FM tuneru, který nemá zabudované reproduktory, ale nabízí pouze linkový výstup (za takový přijímač se musí platit poplatek také).
Co na to rozhlas a televize?
Přímo na webu České televize lze nalézt stanovisko k celému problému:
Televizní vysílání, které je možné přijímat na osobním počítači digitálně z internetu nebo části televizního vysílání, které je možno přijímat na mobilním telefonu, nejsou televizním vysíláním. Ani poskytovatelé internetových služeb ani mobilní operátoři nešíří televizní vysílání pro veřejnost, to znamená tak, aby bylo volně dostupné pro každého občana, ale poskytují tyto služby individuálně. Osobní počítač (bez televizní karty) a mobilní telefon nejsou televizním přijímačem ve smyslu cit. zákona a nepodléhají platbě televizního poplatku.
Česká televize si tedy narozdíl od Ministerstva kultury nemyslí, že by osobní počítač bez televizní karty z hlediska zákona mohl být televizním přijímačem. A co na to Český rozhlas? Jak už jsme si řekli v pondělí, ten si nechává zpracovat právní expertízu, která bude dostupná příští týden. Na webových stránkách Českého rozhlasu jsem žádné podrobnější informace k tomuto problému nenašel, ale přeci jen se na webu již nějaké stanovisko objevilo:
Pc se zvukovou kartou připojené na internet je rozhlasovým přijímačem.
Hezký den
Věra Čapková
Český rozhlas
oddělení rozhlasových poplatků
Český rozhlas tedy zatím má stanovisko naprosto odlišné, které více méně koresponduje se stanoviskem Ministerstva kultury (neřeší se tu vybavenost tunerem, nebo speciálním softwarem). Co si z toho tedy můžete odnést? Zatím tolik, že je velice pravděpodobné, že současná právní úprava opravdu vyžaduje, aby firmy a podnikatelé platili prakticky za každý počítač, který mají, poplatek Českému rozhlasu. U televizních poplatků je to ještě zmatenější, tam bych se zatím rozhodně řídil tím, jak to vidí Česká televize, která ostatně tyto poplatky může vymáhat (a nemá-li ta snahu, tak vlastně není co řešit).
V každém případě jsem velmi zvědavý, jaké stanovisko zaujme Český rozhlas příští týden, až mu bude doručena právní analýza. Určitě se k této kauze ještě nejméně jednou vrátíme, abychom ji probrali a snad vyvodili nějaké už jasné závěry.
