Poskytovatelé připojení k internetu ve Švédsku bojkotují IPRED
Šéf Bahnhofu Jon Karlung k tomu říká: „Současná verze [IPREDu] nedělá rozdíl mezi uživateli a počítači. Zároveň činí z poskytovatelů internetu špióny.“ A protože je v této legislativě díra, která vyloženě nenutí poskytovatele shromažďovat požadované údaje, rozhodli se je zkrátka „cíleně neshromažďovat“ (tzn. že pokud je nějakým způsobem doteď uchovávali, budou je nyní aktivně mazat). Výsledek: ani kdyby ta data chtěl soud, poskytovatel připojení k internetu je zkrátka nemá.
K Bahnhofu se už přidal i majoritní poskytovatel Tele2: „Dříve jsme nějaká data pro interní potřebu uchovávali, ale teď už to s IPREd zašlo moc daleko. Děláme to pro posílení nedotknutelnosti našich zákazníků,“ nechal se slyšet šéf švédského Tele2 Niclas Palmstierna. „V zákoně o elektronických komunikacích není řečeno, jaká data máme uchovávat, je zde pouze řečeno, jaká data uchovávat nesmíme. Pečlivě jsme si legislativu prostudovali a došli jsme k závěru, že není naší povinností ukládat informace o IP adresách našich uživatelů.“
Jako čertík z krabičky pochopitelně vyskočil Peter Danowsky z IFPI a prohlásil, že může zákon změnit. „Všichni v parlamentu [při schvalování IPREDu] předpokládali, že poskytovatelé budou loajální k legislativě a nebudou se podílet na na porušování zákonů. Pokud se Tele2 takto zachová a další jej budou následovat, v budoucnu přijde tvrdší zákon.“ (Nevíte někdo, proč nám to připomíná památnou větu „já se vrátím … a se mnou přijde zákon!“? ;-)
Danowsky už se dokonce pokouší využít platnosti legislativy IPRED a v jednom tažení, na nějž jej vyslalo pět vydavatelů audio knih, požaduje po poskytovateli Ephone informace o provozovateli privátního FTP serveru, kde prý mají být tyto audio knihy uložené. Právník Ephone však vydání údajů u soudu odmítl s tím, že jsou důkazy (sestávající ze screenshotů a logů) nedostatečné. Šéf společnosti pak tvrdí, že předání takových informací je v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů a že vážnost důkazů musí být hodně vysoká, aby bylo možné tyto údaje vydat.
Poskytovatelé se tedy brání, jak mohou, pravděpodobně mají ještě v živé paměti již čtvrté odmítnutí návrhu na odpojování pirátů „třikrát a dost“ v Evropském parlamentu. Pokud bude tlak zábavního průmyslu sílit, můžeme se jednou dočkat toho, že stejně jako provozovatelé The Pirate Bay budou jednou označeni „napomahateli porušování autorských práv“ v podstatě všichni poskytovatelé připojení k internetu. Tento boj, který zábavní průmysl svádí, totiž skutečně směřuje k jedinému: ilegalizaci internetu jako celku.