Když se v roce 2015 objevil Radeon R9 Fury X s GPU Fiji, působila specifikace paměťového systému jako zjevení. 512 GB/s byla hodnota nedosažitelná s tehdejšími GDDR5, nehledě na minimalizaci nároků na plochu PCB a energetickou úsporu. Tehdejších 128 GB/s na HBM čip a 512 GB/s na GPU vybavené čtyřmi čipy, je však z hlediska HBM3 nedosažitelná hodnota. I jeden čip HBM3 totiž přinese podstatně vyšší datovou propustnost než čtveřice první generace.

Vhodnější by tak bylo srovnání s Radeon VII / Vega 20 vybaveném čtveřicí HBM2 o 256 GB/s na čip a 1024 GB/s pro celé GPU osazené čtyřmi paměťovými čipy. Rambus totiž počítá, že jeden HBM3 čip dosáhne datové propustnosti až 1075 GB/s, tedy nepatrně více než čtveřice standardních (JEDEC) HBM2.

S ohledem na data od dalších výrobců to ale nepůjde úplně rychle. Například Hynix zatím počítá s maximálně 5,2 Gb/s, tedy 666 GB/s na čip (tedy 2,6násobkem HBM2). I to však bude na řadu let stačit.

Rambus předpokládá, že si jeho implementaci podpory HBM3 budou zákazníci licencovat především pro nasazení v HPC akcelerátorech a akcelerátorech umělé inteligence (AI/ML). Do herního segmentu se tato technologie hned tak nevrátí. Poté, co se výrobci pamětí za předchozí krize rozhodli z HBM udělat ultra-high-end řešení a držet ceny nahoře, upustila i AMD (jakožto spoluautor technologie) od použití HBM v desktopu a rozhodla se pro alternativu v podobě Infinity Cache snižující závislost na výkonu osazených pamětí. Ještě příští generace Radeonů (RDNA 3) si vystačí se standardními GDDR6 v kombinaci s 256bit sběrnicí, tedy stejnými pamětmi, jaké využívala první generace RDNA. Výrobci pamětí se tak de facto připravili o zákazníka high-endových řešení, na kterých jsou vyšší marže.