Sekundární strana

 K synchronnímu usměrnění použil Super Flower 2×2 tranzistory Infineon IPP041N04N G (80/400 A při 25 °C a 40 V, RDS(On) 4,1 mΩ při 80 A) v pouzdře TO-220. K filtraci zde slouží rovných šest kondenzátorů CapXon GF 2200 uF/16 V, opět zlatých. Možná to znamená, že to už opravdu nejsou takové šmejdy, protože 3300 uF/16 V v průměru 10 mm nikdy ani CapXon nezařadil do datovéhu listu, tam dokonce není ani 2200 uF/16 V, ale na zakázku to řekněme může být vyrobitelné. Nafouklých a poblinkaných 3300uF verzí těchto kondenzátorů tu mám několik hrstí, kdyby někdo zpochybňoval věrohodnost tvrzení.

Nicméně se tedy zdá, že už i CapXon od toho (s ohledem na strašnou zmetkovost?) upouští, takže možná zanedlouho moje Samxony RS 3300 uF/16 V D10×30 mm budou jedny z mála těchto kondenzátorů na trhu vůbec, vedle toho, že na něm nikdy nebylo nic kvalitního… A to zanedlouho půjdou do výroby zakázkové kondenzátory Nippon Chemi-Con 3300 uF/16 V D10×40 mm. Ale zpět ke zdroji. Dále je tu od této baterie kondenzátorů ještě rezistorový bočník s převlečeným feritovým jádrem, slouží tedy i jako tlumivka, a za ním je ještě jeden kondenzátor, celé to tedy tak trochu tvoří Pi filtr.

Pak je na sekundární straně dceřinná deska (izolovaná od kondenzátorů izolační folií a ještě neuzeměným měděným plechem obaleným v pásce, z druhé strany rovněž izolovaným plechem), spojená, jak to poslední dobou bývá, hroudou pájky s hlavní deskou. Nachází se na ní dva DC-DC měniče pro větve +3,3 a +5 V. Na vstupu mají vždy jeden polymer Chemi-Con PSC (nejspíš, označení řady je zalakované) 330 uF/16 V, na výstupu pak opět po jednom GF 2200 uF/16 V. Spínání obstarává vždy dvojice tranzistorů IPD060N03L G (50/350 A při 25 °C a 30 V, RDS(On) 9 mΩ při 30 A a 4,5 V G-S) v pouzdře TO-252-3 (DPAK). Řízení zajišťují PWM kontroléry ON Semiconductor NCP1587A. Ty pracují na 200 kHz, tudíž i s přihlédnutím k faktu, že filtr zde tvoří skupinka malých SMD keramik, tlumivka a pak teprve C(r)apXony GF mám stejně obavu, že tato frekvence pod takové šméčko nebude úplně dobrá z dlouhodobého hlediska. Jediné štěstí je, že dnešní systémy už odebírají z +3,3 i +5 V poměrně dost málo.

Na větvi -12 V jsou opět nějaké malé CapXony. Na sekundární straně se ještě nacházejí dva malé čipy v pouzdře SOT-8, bohužel nevím, co jsou zač, s ohledem na vrstvu laku jsou popisy na nich nečitelné. Jeden z nich by nicméně mohl sloužit jako komparátor pro řízení otáček ventilátoru. Na desce s řídicím čipem AA9013 je ještě čtyřcestný zesilovač On Semiconductor LM324ADG. Společně slouží  i pro monitoring sekundární strany a generování signálu Power Good. Výstupní strana zdroje je od pohledu dimenzovaná lépe, jak primární, jediná škoda toho zoufalého osazení kondenzátory.

Kvalita provedení

Super Flower Golden Green HX je jednoznačně od pohledu nižší verzí platformy, na které se dělají i platinové a starší zlaté zdroje, už s ohledem na osazení, asi něco jako Fortrony Aurum vs. Raider. Izolačení folie zde sice je, tam ale víceméně použití izolačních prvků končí, s bužírkou se šetřilo. Alespoň že oddělení primární a sekundární strany je dobré, pod hlavním transformátorem je i nějaké vrtáni. Fixační srajda je naštěstí používána poměrně s rozumem.

Pájení je ovšem jiná liga. Je tu několik míst, kde se pájelo/opravovalo dodatečně ručně, zejména se jedná o kabely a dceřinnou desku. Tavidlo samozřejmě nikdo neočistil, rovněž jsou na desce zbytky tavidla a nejspíše čistidlem rozpuštěného lakování. Přes to pak byla nanešena vrstva laku, tudíž všechen humus je zde vystaven jako v mauzoleu. Kulička pájky je zde sice jen jedna, nicméně vedle toho je zde několik spojů, které mají už nyní náběh na studené, k tomu je poměrně dost elektrod nedostatečně zkrácených a hlavně se mnohdy téměř dotýkají. Za kuličky tedy ubírám bod, za ruční opravy (a ještě hrozné) další 4 a za celkově špatný dojem další tři, celkově -8 bodů.