Aby bylo testování aspoň trošku dobové, oprášil jsem jednu starší desku od Gigabytu: GA-586T2 s čipsetem Intel 430TX (severní můstek, obsluhuje procesor, paměť, cache a PCI) + PIIX4 (jižní můstek, obsahuje IDE řadiče a USB řadič, obsluhuje ISA sloty a komunikuje se SuperIO čipem). Pokud jde o procesory, uměla toho tenkrát hodně (proto jsem ji svého času kupoval), zvládala Pentia, Cyrixy/IBMka i AMDčka, dokonce i IDT WinChipy. Já v ní mám osazené Pentium MMX 233 MHz a dva 64MB SDRAM moduly (každý jiný a jinak rychlý, ale když je dobrá konstelace hvězd, funguje to spolu a překvapivě je to i stabilní).

Gigabyte GA-586T2 s procesorem (Intel Pentium MMX 233 MHz) a paměťmi (2×64 MiB)

Grafickou kartu jsem použil Matrox Millennium se 2 MB videopaměti, coby síťovku PCI Fast Ethernetový Intel a pro trochu toho zvuku jsem sáhl k Sound Blasteru AWE64 (mám i dva AWE64 Goldy, ale protože mají výstup jen na CINCH konektorech, nechtělo se mi moc řešit převodníky, tak jsem osadil jen ne-Gold ;). Čistě proto, že až tam pojedou Windows, chtěl bych slyšet aspoň Ding ;-). Na DOSu jsem se to neobtěžoval vůbec rozchozovat (přestože by to samozřejmě šlo).

Matrox Millennium, Intel Fast Ethernet, Sound Blaster AWE 64

No, a konečně pevné disky, to snad nemá ani cenu rozebírat, používal jsem různě, co bylo, většinou nějaké 3GB či 4,3GB kousky, prostě co bylo a co ještě fungovalo. Akorát XPčka (ano, taky na tom chodí) jsem si dovolil rozchodit bezdiskově, bootují přímo ze sítě (byť jen Fast Ethernet s rychlostí kolem 10 MB/s, má to tu výhodu, že je značně lepší přístupová doba, která dělá jen něco kolem 3 ms, protože se to cachuje na serveru). Docela challenge bylo přinutit síťovku bootovat, původně to totiž neuměla, musel jsem ji přeflashovat (Intel naštěstí ani na své staré zákazníky tolik nekašle jako mnozí jiní výrobci lecčehos, takže i pro tyhle starší kousky hardwaru má celkem slušnou podporu).

HWiNFO32 - Gigabyte GA-586T2, Pentium MMX 233 MHz, Matrox Millennium, Windows Me

Operační systémy

Trošku sebemrskačství nikdy neuškodí, aby člověk nevyšel ze cviku, takže jsem si nainstaloval (nespadněte ze židle, prosím) Windows Millennium Edition. Ano, poslední operační systém od Microsoftu, jehož podvozkem byl ještě DOS, byť právě ve WinMe už byl hodně potlačen, nešlo např. normálním způsobem spustit DOS bez Windows (mimochodem jednalo se o verzi DOSu 8.0).

Instalace Windows Millennium Edition

WinMe alias „míčka“ podporují formáty disket o větším počtu sektorů na stopu, vlastně je podporovaly už i předchozí verze Windows, protože Microsoft svého času na disketách distribuoval svůj software (Windows 95 nevyjímaje) právě s tím, že ty diskety měly nějaký takový nestandardní formát (pouze první disketa byla klasika 1,44 mega, aby nebyl problém s bootováním). Microsoftí formát (tzv. DMF) byl nicméně kromě odlišné „geometrie“ (tzn. 21 sektorů na stopu místo klasických 18) specifický tím, že používal větší velikost clusteru (1 nebo 2 kB) a do kořene diskety šlo dát nejvýše 16 souborů (což bylo obvykle 16× tolik, než bylo potřeba, protože na té disketě byl většinou soubor jen jeden ;-).

HWiNFO32 - Gigabyte GA-586T2, Pentium MMX 233 MHz, Matrox Millennium, Windows Me
(SCSI řadič byl pro testy odebrán, naopak ještě není nainstalována zvukovka)

Na další disk jsem oprášil MS-DOS 6.22, poslední samostatný DOS od Microsoftu, který se podle mého názoru dost povedl. Totiž programy, které formátovaly diskety na nestandardní formát, často potřebovaly rezidentní programy, které tu podporu zajišťovaly, a „míčka“ se v některých situacích chovala velmi tvrdohlavě, i když byl spuštěn pouze DOS 8.0 bez Windows (třeba ze záchranné diskety).

Do DOSu jsem si pro větší pohodlí nainstaloval také síť vč. protokolu TCP/IP, abych se mohl připojit na svůj server a snadno tam uploadovat screenshoty zpracovávané na běžném pracovním počítači (na DOSové screenshoty jsem použil velmi dobrý program Screen Thief). Opět musím poděkovat Intelu za vzornou podporu DOSu, rozchodit Fast Ethernetovou síťovku byl v podstatě srandazápas.

Síť v MS-DOSu

Jestli se ptáte, proč jsem nenainstaloval asi tak tisíckrát lepší Windows 98 Druhé vydání, což by mi nahradilo „míčka“ i DOS 6.22, pak se musím trošku začervenat … nenašel jsem v tom nepořádku, co v mém muzeu panuje, instalačku a tahat se mi to z netu nechtělo ;).

Většina testů tedy probíhala z DOSu, ať už 6.22, nebo 8.0. Ostatně pro DOS byly tyhle programy určené, práce ve Windows jim moc od ruky nešla, protože Windows jim do toho moc kecaly. Na již zmíněná XPčka bootující ze sítě dojde až příště.