1,44 M… čeho že to?

Záměrně jsem uvedl 1,44 Mega, protože co to vlastně bylo za Mega, si nyní názorně vysvětlíme. Byl to takový kočkopes a kdybychom to meli říci úplně korektně, diskety měly kapacitu 1 440 KiB.

Jak se k tomuto číslu došlo? V podstatě neznalostí, kdy se na „kila“ násobilo 1 024 a na „mega“ 1 000. Klasická 3,5″ disketa (s kapacitou 1 440 KiB) má:

• 2 strany,
• na každé straně 80 stop
• a v každé stopě 18 sektorů.

Když si to vynásobíte, dostanete přesně 2 880 sektorů. Sektor má 512 bajtů, to je dohromady 1 474 560 bajtů celkem. Děleno 1 024 je to přesně 1 440 KiB. Děleno 1 000 je to 1,44 mega :).

Odbočka do příštího dílu: U 2,88megové diskety, o které bude řeč přístě, je to trošku složitější. Fyzicky je to tak, že na stopu je nacpáno 36 sektorů (tedy dvakrát tolik, co u 1,44megové diskety). Logicky je to ale tak, že sektory jsou sdruženy do „clusterů“ po dvou, takže jeden „cluster“ (z uživatelského pohledu nejmenší adresovatelná nebo též alokační jednotka) má prostě 1 024 bajtů. Z logického hlediska má tedy 2,88megová disketa stejný počet alokačních jednotek jako 1,44megová, jen je má dvakrát tak velké.

Můžete se také setkat s pojmem „neformátovaná kapacita“ (unformatted capacity). U klasické 1,44MB diskety jsou to zhruba dvě mega. Jelikož disketa bez formátu nedává moc smysl, je údaj o neformátované kapacitě tak trochu k ničemu. „Ale vždyť existoval(y) program(y), co uměl(y) zapsat při troše dobré vůle až 2 MB…“. Ano, slyším vás, právě o tom bude dnes řeč, vysvětlíme si hezky podrobně, jak se k tomu došlo.

Více stop

(u CD ekvivalent overburningu)

K vyšší kapacitě se dá dojít dvěma základními cestami, které lze kombinovat. Nejjednodušší trik je použití více stop. Zvýší to kapacitu jen o trošku, protože drtivá většina disketových mechanik dokáže pracovat nejvýše se dvěma stopami navíc, 1,44megové mechaniky pracují nezřídka až s 84 stopami. Jde o mechanické možnosti samotné mechaniky, za 84. stopu se obvykle nedostane samotná hlava. Často se stává, že program se tváří, že zformátoval i vyšší stopu, ale ve skutečnosti stále pracuje s poslední fyzickou možnou, jen o tom neví. S mechanikou se v ten moment pracuje na trochu nižší úrovni a nekontroluje se, zda se mechanika skutečně vystavila tam, kam bylo požadováno.

Má to navíc ten negativní efekt, že mechanika je až do rekalibrace (což je jeden příkaz) zblbnutá a má posunuté stopy, takže pokaždé při práci např. se 44. stopou ve skutečnosti pracuje třeba se 40. stopou a podobně. Konsekvence asi netřeba zmiňovat - pracujete s blbými daty a při zápisu můžete přepsat, co přepsat nechcete.

Více sektorů na stopu

(u CD ekvivalent technologie GigaRec od Plextoru, i když to není úplně přesné)

Dalším trikem je drobná úprava sektoru jako celku. Tzv. „neformátovaný sektor“ má o poznání více než „formátovaný“, ovšem není zdaleka možné všechno využít. Musíte nechat CRC a další drobnosti, hýbat se ale dá s tzv. „Gapy“, což jsou v podstatě mezery, které se vystkytují i v rámci samotných sektorů. Zkrátka a dobře se dá na jednu stopu nacpat až 21 sektorů o velikosti 512 bajtů (namísto běžných 18). Proto není přirovnání k technologii GigaRec úplně přesné, nedochází ke zmenšení fyzických bitů (GigaRec zmenšoval pity, aby jich na jedno místo nacpal víc), ale jen mezer, které byly takové, jaké byly, čistě pro jistotu.

Asi víte, že existují diskety, které mají na sobě napsáno cosi jako 2,0 MB (jedna taková je vyobrazená v úvodu). Tento údaj je k ničemu, vůbec to neznamená, že jsou tyto diskety vhodnější pro hustší zápis (více sektorů na stopu) nebo tak něco, o použití ve 2,88MB disketové mechanice ani nemluvě. Neformátovanou kapacitu 2 mega má zkrátka každá disketa typu HD (High Density), i ta, co to na sobě nemá napsané. Pravé nefalšované 2,88MB diskety (tzv. ED - Extra Density) jsou totiž lehce jiné a podstatně dražší (což je důvod, proč se neujaly). Jak již bylo řečeno, povídat si o nich budeme příště. Dnes to bude o několika programech, které byly schopny překonat 1,44MB bariéru. Povíme si trošku o DMF formátu diskety 1,68 MB, na němž distribuoval některé své produkty Microsoft, nakousneme IBM XDF a samozřejmě se budeme věnovat fenomenálnímu programu 2M a „ještě fenomenálnějšímu“ experimentu 2MGUI, který dokázal z klasické disketovky vyždímat maximum.