ByteFest je v současnosti největší tuzemské setkání sběratelů, uživatelů, programátorů a opravářů historické výpočetní techniky, přičemž často jsou tyto role spojeny v jedné osobě v počtu větším než jedna. Poprvé se konal v únoru 2005, navázav na akci Nostalgia Párty z roku 2003. Po úvodních ročnících se na dlouhé roky spojil s prostory kulturního sálu na pražském Smíchovském nádraží, kde se konal až do rekonstrukce budovy. Ročník 2020 se jako BYT(e)FEST udál převážně online a hned, jak to dovolila situace, organizátor našel nové prostory v Toulcově dvoře, kde zatim poslední ročník proběhl o uplynulém víkendu. Jelikož mi za těch skoro dvacet let s výjimkou prvního ByteFestu, kdy jsem musel s rozřezanou nohou držet klid na lůžku, v návštěvě nezabránilo ani úmrtí v rodině či dovolená zcela nevhodně zaplacená na opačném konci Čech, zúčastnil jsem se i tentokráte a v následujících odstavcích vás oblažím stručnou reportáží.

Ona vám dost možná až tak stručná připadat nebude, ale soudě dle čísel vydaných lístků do večerní tomboly se účast počítá na stovky, počet zapnutých a funkčních počítačů a hernich konzolí na desítky, k tomu paralelně běží v samostatném sále přednášky a člověk by se musel rozkrájet, nebo alespoň sám nemít s sebou žádný vlastní hardware k předvedení, aby to obsáhl ve větší míře. Bez vlastního hardware by to pro mě ztratilo kouzlo a krájet se nehodlám, tudíž přináším jen pohled jednoho z mnoha zúčastněných a nikoliv vyčerpávající shrnutí dění.

PowerPC koutek. Zdroj: autor + krupkaj.cz.

Na ByteFest střídavě jezdím s hardwarem kompatibilním se ZX Spectrem nebo s Macintoshi s procesory 680x0 a PowerPC. Letos jsem se neomezoval na Mac, pojal to jako prezentaci PowerPC od začátku do dnešních dnů, doma zabalil dvouprocesorový PowerMac G4, Raptor Blackbird s POWER9 a Sam460LE s AmigaOS 4.1. Pár kolegů se přidalo, takže nakonec z toho bylo několik vcelku zaplněných stolů, na nichž se nacházel mimo jiné Bull Estrella 603 s Windows NT 4 pro PowerPC, PowerMacintosh 7200, původní iMac G3 s Mac OS X Server Developer Preview, PowerMacintosh G3 upgradovaný na G4, modrý PowerMac G3 taktéž s Windows NT, PowerMacintosh 6400 s BeOS, či PowerBook G3.

PowerPC koutek pozvolna přechází v unixové pracovní stanice. Zdroj: autor.

Zleva nás předcházel stůl s Commodore 64 a vpravo na nás plynule navazovaly pracovní stanice od SGI a (pokud mě má chabá paměť neklame) také vůbec poprvé černá kostka s nápisem NeXT. Vše (s výjimkou onoho Commodore 64) jsme měli sesíťováno, něco gigabitem, něco jen desetimegabitovou sítí, vše do internetu připojeno jedním mobilem.

SGI. Ze všech unixových stanic ta nejunixovatější. Zdroj: autor.

Hlavním dnem, kdy je k vidění nejvíce počítačů, proběhne nejvíce přednášek a na místě je nejvíce návštěvníků, je tradičně sobota a letos tomu nebylo jinak i přesto, že akce díky státnímu svátku trvala až do pondělí. Ke svému vlastnímu stolu jsem se už někdy od oběda neměl šanci dostat, tak jsem obešel, co je kde zajímavého.

Československé počítače. Zdroj: autor.

Nějaká Amiga či Atari, to mě až tak nezaujme, kvůli tomu se nemusím táhnout až někam do Hostivaře, to mám doma. Co ale doma nemám je SAPI-1 a i kdybych jej doma měl, určitě nebude v takové konfiguraci, v jaké ho provozuje kolega Petr EC1045. K tomuhle monstru s procesorem Intel 8080 je radost se posadit a něco si na klávesnici se spínači s Hallovými sondami napsat. Před lety jsem tak učinil, napsal tam nějakou blbinu v BASICu a je potěšující tu a tam vidět ji spuštěnou.

Klávesnici s prakticky stejnými tlačítky lze najít i u počítače Didaktik Kompakt 128 Professional, kterým disponuje kolega David DR. Tenhle počítač si dovolím považovat za tuzemský počítačový symbol divokých devadesátých let. Didaktik Kompakt byl designově vcelku podařený stroj ze slovenské Skalice, který (zjednodušeně řečeno) integroval v jedné krabici Didaktik M a disketovou jednotku D80. Když pak Didaktik (či Didactic) přestal počítače vyrábět a původní krabice došly, odkoupil zbylé desky moravský Kompakt Servis, který do té doby (jak patrno z názvu) Didaktiky servisoval. A jelikož to byla doba, kdy světu počítačů kralovalo PC v podobě desktopu, zabudoval desku právě do něj. Znamenalo to poměrně zásadní stavební úpravy - skoro všechny konektory bylo nutné vyvést na drátkách do záslepek v PC bedně, někde se muselo něco i řezat, navíc se v počítači rozšířila paměť na 128 kB, což znamenalo další desku připojenou k hlavní vrabčím hnízdem vodičů, podobně byl osazen i interface umožňující připojení externí klávesnice a někde i zvukový interface. Doboví recenzenti byli vnitřkem bedny zděšeni, dneska jde o raritní a málo viděný počítač.

Přednášky a dění v hlavním sále. Zdroj: krupkaj.cz + autor.

Podobné informace by se nicméně daly psát ke každému vystavenému počítači, československému či světovému, osmi, šestnácti či vícebitovému. Z přednášek jsem absolvoval pouze jednu a to o tuzemské hře Město robotů, která pro mě byla plná zajímavých zjištění. Že největší předrevoluční herní projekt, v němž mělo být prvenství úspěšného dohrání české textové hry odměněno hodnotnými cenami, byl tak trochu fiasko, protože heslo, jímž se hra spouštěla a které mělo být odvysíláno v televizi a rozhlase a vydáno v tisku, aby všichni mohli začít zároveň, autor omylem zapomněl v každé kopii hry v čitelné podobě, jsem věděl. Že tato hra byla do značné míry pouze překladem o takřka dekádu starší hry americké jsem netušil a jen to dokládá inovační postupy v táboře míru a socialismu. Po této přednášce jsem se vrátil do hlavního sálu, který se zaplněním sálu přednáškového trochu vylidnil, a pokračoval v obcházení počítačů i lidí, které vídám jen jednou za rok právě zde.

V neděli během dne většinově odjeli návštěvníci ze států, které pondělí jako svátek neslaví, já se konečně dostal zpět ke svému hardware, takže jsem půl dne strávil resuscitací a reinstalací svého PowerMacu G4, který byl posledních jedenáct let vypnutý a jeho pevný disk si na protest proti tomu utrhl hlavičku. Podařilo se, dokonce jsem s překvapením konstatoval, že stále existuje živá verze balíčků brew (Tigerbrew), takže není problém si do počítače nainstalovat relativně moderní OpenSSH či Python. Vyrušit jsem se nechal pouze natáčením podcastu Zapečené procesory, kde jsem měl to potěšení skoro dvacet minut blábolit o nejlepším počítači na světě, a pak samozřejmě také balením a odjezdem domů.

Na závěr se sluší odpovědět na otázku z titulku: ByteFest 2024 byl jako vždy skvělý. Zorganizovat takovouhle akci není jen tak, celý nevelký tým v závěru obvykle vypadá, že bude potřebovat delší rekreační pobyt. Jsem ale velmi rád, že je to nepřestává bavit. Ba právě naopak, rok od roku je toho k vidění více a více, jsou zváni zajímavější a zajímavější přednášející, tombola je větší a větší. Sotva se to do těch původně dvou, pak tří a teď už čtyř dnů vejde. Za rok tam doufám opět nebudu chybět a vy určitě přijďte podívat také.