Po retročlánku o dvouprocesorovém Celeronu jsem od některých z vás obdržel e-maily týkající se shánění postarších písíček. Většinou jsme se při vzájemné diskusi shodli, že obstarat si dnes věci vyrobené na přelomu tisíciletí není až tak jednoduché.

Doby, kdy byly podobných počítačů plné sběrné dvory, jsou už nenávratně pryč a spíše než byste narazili na někoho, kdo vám jen tak daruje zachovalý značkový desktop řekněme s Pentiem II/III, narazíte na jedince, kteří takový desktop po létech najdou na půdě a s textem „neznámý stav, neumím vyzkoušet“ ho za tří až čtyřcifernou vyvolávací cenu vystaví na aukčním serveru.

V lepším případě ho předtím alespoň projedou vysavačem, což však často také bývá případ horší, to když vysavač vysaje jumpery a méně odolné kondenzátory. Takže dražíte, cena se šplhá, aukce končí v nelidské hodiny a nakonec domů dorazí něco, z čeho použijete krabici, mechaniky, karty, možná procesor a pokud jste schopni udělat recap občas i desku. O co jednoduší by bylo moci si prostě takový počítač dojít někam koupit.

Před téměř deseti lety se například na nejmenovaném zahraničním aukčním portálu začaly objevovat nikdy nerozbalené kity Sinclair ZX80 a to v souhrnném množství větším než malém. Po jisté době se ukázalo, že jde o skladové (přesněji řečeno garážové) zásoby malého amerického prodejce, který měl na základě kontraktu vybavit počátkem 80. let místní školu počítači. Mezikontinentální zásilka desítek stavebnic se trochu zdržela, škola mu smlouvu vypověděla a on skončil s garáží plnou osmibitových počítačů, které v době po příchodu lepších a továrně sestavených modelů nejrůznějších značek neměl šanci prodat. Odepsal ztrátu, nějak to přežil a život šel dál.

Po třiceti letech je však našel a začal po jednom-dvou kusech dražit. Jelikož z pochopitelných důvodů hned neventiloval, kolik jich má, zaplatil všechny své třicetileté ztráty z prvních pár aukcí, u nichž se sběratelé předháněli, jak absurdní sumu jsou ochotni dát. Což takhle najít něco podobného pro počítače přelomu tisíciletí?

Jelikož jsem odjakživa věrný browserům s jádrem Gecko, táhnu s sebou z počítače do počítače záložky už z dob, kdy Pentium 4 byla žhavá novinka a většina mého okolí neměla ani PIII, maximálně nějaký ten Celeron či K6-2. Prošel jsem tedy těch několik stovek chatrně uspořádaných položek, našel v nich pár odkazů na obchody, o nichž jsem už dlouho neslyšel, a zkusil jejich stránky navštívit. Dobrá polovina jich už neexistuje, asi na té post-PC éře přeci jen něco bude. Zbytek jde s dobou a na jejich stránkách pořídíte tablety, chytré telefony, chytré hodinky, chytré koloběžky a vlastně všechno jen chytré, tak jak trend žádá. Mé konání však neskončilo marně, nakonec jsem našel zlato.

Našel jsem v záložkách obchod, v němž jsem v roce 2004 kupoval svoji první odhlučněnou bednu na své tehdejší kolejní PC. Byl to krásný bílý miditower od značkového počítače Fujitsu-Siemens, bočnice od výroby polepené solidní vrstvou molitanu v antistatické verzi, prakticky nic se v něm nemuselo šroubovat pomocí šroubováku a poprvé v životě jsem v něm viděl zdroj s velkým tichým ventilátorem. Mechaniky byly skryté za dvířky na klíč, jejichž přední stranu zdobil elegantní zelený poloprůhledný plast. Když jsem o pár let později to písíčko prodával, bylo mi líto jen té bedny.

Stránky onoho obchodu se od té doby změnily jen barvou. Nezměnily se provedením (frames) a prakticky ani obsahem. V katalogu sice najdete i novější věci, ale stále v něm najdete i Pentia II, III a 4 a to jak komponenty, tak celé počítače. Samozřejmě mi to nedalo a chtěl jsem vědět, zda je web aktuální (ve smyslu pravdivosti svého obsahu, nikoliv aktuálností nabídky), kontaktoval jsem tedy majitele. Je. A bylo z toho pozvání, které jsem nemohl odmítnout, uvidíte sami v další kapitole.