Možná to víte, možná ne, ale RIAA u soudu používá docela zajímavý metr na vyčíslování škod, které jí údajně způsobuje nelegální stahování skladeb z internetu tzv. „piráty“. Za každou takto staženou skladbu chce v nejlepším případě (a dlužno dodat, že spousta případů je pro ni nejlepších) 150 tisíc dolarů. Případ hudebních firem Elektra Entertainment Group, UMG Recordings a Virgin Records zastupovaných RIAA versus Denisa Barker(ová) má zajímavý průběh. Denisu zastupující Ray Beckerman, známý to právník provozující blog „Recording Industry vs The People“, totiž škody, které stahováním hudby vznikají, vyčíslil po svém. Vzal v úvahu fakt, že ztráta za stažení jedné skladby je 70 centů, nicméně ušetřené náklady za jedno takové stažení (asi zřejmě legální cestou) činí 35 centů. Z toho podle něj vyplývá, že reálná škoda vznikající nelegálním stažením jedné skladby je 35 centů. RIAA tedy chce v krajním případě až 428 571× více. Takovéto požadavky označil rovnou slovem „protiústavní“.

Vedle toho také zjistil, že slídilové, které si společnosti zastoupené RIAA najímají (tedy MediaSentry alias dnes už SafeNet), nejsou „oprávněnými vyšetřovateli“ a takovéto získání důkazů, jakkoli mohou potvrzovat vinu obžalované, je nezákonné.

V závěru pak uvedl, že obžalovaná si nebyla vědoma porušování autorských práv, protože skladby, které si stáhla, neobsahovaly žádnou právní doložku o copyrightu (to je takové to varování, které vídáme v úvodu každého filmu na DVD či jiném nosiči – teď už víme, proč to tam je).