Již dva roky (od dubna 2006) se vleče spor „Warner vs. Cassin“, kde je Warner zastupován RIAA a Joan Cassin právníkem, který v roce 2007 podal návrh na zamítnutí žaloby. Joan Cassin se měla podle žaloby dopustit porušování autorských práv zpřístupněním 406 souborů obsahujících autorsky chráněná hudební díla v síti KaZaA (mezi nimi byly třeba skladby od Madonny a dalších). Na první pohled zcela jasný případ, na pohled druhý, kdy se mezitím událo několik zásadních věcí, to však až tak docela jasné není. A protože tento případ je skutečně hodně zprofanovaný a verdikt soudu by byl bezesporu obrovským precedentním rozhodnutím použitelným v dalších podobných případech, došla RIAA k závěru ze sporu tiše vycouvat.

Ptáte se, proč? Inu, je to jednoduché. Docela vážně totiž hrozí, že by soud rozhodl v nevinu Joan Cassin. Finta spočívá v nedávných událostech, vzpomeňte, jak jsme vás informovali se zanedbatelnou nadsázkou o tom, jak je v USA akt sdílení nezávadný a podobně to dopadlo i v kauze manželů Howellových. Celé se to točí kolem otázky, zda je vystavení skladeb bez důkazu o jejich stahování možné považovat za nelegální distribuci a americké soudy se zatím spíše přiklánějí k variantě, že to nelegální není. Pokud by i v tomto případě soud rozhodl ve prospěch žalované strany stejným způsobem, RIAA by už neměla pod nohama klacky, ale hotový důsledek řádění Emmy. Právě toto se považuje za důvod, proč z něj vycouvala. Nepředpokládá se ani, že se bude k případu vracet, i když by mohla.