V jednom soudním sporu ohledně používání P2P sítí a nelegálního sdílení autorsky chráněných skladeb, přišla RIAA s tvrzením, že umí rozpoznat, které skladby jste si dělali pro vlastní použití, a které pochází z Internetu. Jedna identifikace je velmi prostá a nachází se přímo v ID3 tagu. Tam se totiž někteří grabovači podepisují. Kdo to nezmění, ten se dá usvědčit prostě. Druhý postup je složitější a vychází se samotné tvorby MP3. Tvrdí, že při převodu do MP3 vzniká jakýsi unikátní otisk. Dokonce se budou lišit i dvě MP3 vyrobené ze stejného zdroje (díky rozdílům v grabovacích mechanikách, enkodérech, jejich nastavení atp.) na různých počítačích. Je pak lehké sesouhlasit MP3 ve vašem počítači s těmi, co se přesouvají po P2P sítích. Alespoň tak to píše New Scientist. Jediné co se však dá s určitostí tvrdit je, že dvě MP3 nejsou stejné, a že ta, co máte v počítači se shoduje (neshoduje) s tou, co koluje po Internetu.