Ricoh uvádí GXR modul A12 s Leica-M bajonetem
O systému Ricoh GXR, který je na trhu necelé dva roky, jsme si zatím nepsali, ale nyní nastal čas to napravit. Doposud byl jen velmi úzkoprofilovou záležitostí a to především kvůli omezenému výběru optiky . To by se ale mohlo změnit, výrobce ho totiž hodlá otevřít i nefiremní optice - respektive jakékoli optice s Leica-M bajonetem (a tudíž i všemu, co je možné na M-bajonet přes všemožné redukce naroubovat).
Nejprve si zrekapitulujme, co to vlastně GXR systém je. Ricoh se před dvěma lety pokusil spojit výhody zrcadlovky i kompaktu, využil výhod, které vyplývají z malých i velkých snímačů a postavil zcela nový systém. Základem je tělo, které ale neobsahuje snímač. Snímací čip je zahrnut v modulu objektivu a jeho parametry jsou zvoleny tak, aby odpovídaly požadavkům konkrétního objektivu.
GXR system s modulem RICOH LENS S10 24-72mm F2.5-4.4 VC
Pokud jde o zoomy, které v případě zrcadlovek a jejich velkých snímačů musejí být rovněž rozměrné a nekompaktní, volí Ricoh malé (kompaktové) snímače, které umožňují kombinaci s adekvátně malým objektivem. Pro pevná ohniska, od kterých se očekává lepší kresba a světelnost (a s tím související nižší šum), používá výrobce APS-C snímače. Kompaktové snímače drží Ricoh na 10 MPix, APS-C na 12 MPix. Doposud výrobce nabízel následující čtveřici modulů:
 |
 |
| GR LENS A12 50mm F2.5 MACRO | GR LENS A12 28mm F2.5 |
 |
 |
| RICOH LENS P10 28-300mm F3.5-5.6 VC | RICOH LENS S10 24-72mm F2.5-4.4 VC |
Systém značení je poměrně srozumitelný: Výrobce udává efektivní ohniska přepočtená k proporcím příslušného snímače (skutečná jsou uvedená na objektivu) a kód uvedený v názvu - například A12 - značí velikost snímače (A = APS-C) a jeho rozlišení (12 = 12 MPix). P pak znamená 1/2.3” CMOS a S je 1/1.7” CCD.
Ricoh GXR s A12 Leica-M modulem
Novinkou je A12 (tedy APS-C 12 MPix) modul s Leica-M bajonetem. Vzhledem k typu objektivů je samozřejmě nutné počítat s manuálním použitím, ale to asi vzhledem ke stáří M-systému nikoho nepřekvapí :-)
- 12,3 MPix APS-C (23,6 × 15,7) CMOS snímač bez low-pass filtru
- Leica M-bajonet (manuální použití, další objektivy přes redukce)
- korekce distorze a úpravy obrazu na úrovni aparátu
- možnost plně manuálního použití včetně podpory bulb
- podpora formátu RAW
- sériové snímání při 2,2 FPS v plném rozlišení
- podpora videa v rozlišení 720p
- výdrž baterie na 330 snímků
- cena $649 (asi 11 700 Kč)
Cena však není jediný otazník, který visí ve vzduchu. Dříve se pro bezzrcadlové aparáty zcela běžně používaly širokoúhlé objektivy klasické (neretrofokální) konstrukce. Jejich specifikem, které vyplývalo mimo jiné z velmi krátké vzdálenosti mezi filmem a zadním optickým členem objektivu, byly rozbíhavé paprsky. Mimo samotný střed tedy na kinofilm dopadaly pod velmi šikmým úhlem - tehdy to nebyl problém, kinofilmu to bylo zcela jedno. Ale současným snímačům to jedno není, mají se šikmo dopadajícími paprsky problém a pokud snímač nemá specificky navržené mikročočky (např. na snímačích Kodak v aparátech Leica), způsobuje to problémy. Mezi typické projevy patří vyšší vinětace, barevná vinětace (barevné nádechy mimo střed) nebo pokles ostrosti směrem od středu, který je výraznější, než by vzhledem ke kvalitám objektivu měl být. Do jaké míry se tyto problémy mohou u nekorigovaného snímače projevit, si můžete přečíst například v testu objektivu Zeiss Biogon T* 28/2.8 na těle Sony NEX, který před pár dny shodou okolností vydal server Photozone.de:
Toto zdůrazňujeme z toho důvodu, aby bylo opravdu zřejmé, jak důležitá zmíněná korekce je. Bez ní jsou totiž i ty nejlepší objektivy Leica a Zeiss degradovány na úroveň low-end optiky noname japonských výrobců 80.-90. let. Přístup Ricohu si proto žádá uznání, výrobce nepoužil běžný senzor, ale Leica modul obsahuje snímač s mikročočkami optimalizovanými pro šikmo dopadající paprsky.
|
Zdroje:
