Přestože je pan Larry Swezey bezesporu významnou osobou, dovolím si mu v rámci trochu lehčího čtení článku říkat prostě Larry.

Nejprve byl Larry požádán, aby stručně charakterizoval trh „mobilních pevných disků“ z pohledu Hitachi a vymezil jejich hlavní priority. Zde uvedl, že jejich produkty zahrnují jak 2,5 a 1,8palcové pevné disky pro notebooky a další přenosná zařízení, tak i 1palcové disky, které se v současné době začínají prosazovat v MP3 přehrávačích, PDA, digitálních fotoaparátech a videokamerách. Ty také nalézají uplatnění v automobilech, či v přenosných systémech, založených na technologii iVDR (viz. dále). Disky v MP3 přehrávačích nenacházejí odbytiště jen v bezkonkurenčním Apple iPod Mini, ale i v produktech společností Rio či iRiver. Zde se využívá prakticky celá modelová řada 1,8palcových disků (20, 30, 40 a 60 GB) i 1palcových disků (4, 5 a 6 GB). Trh MP3 přehrávačů dle Larryho poslední rok „skutečně explodoval“. Další uplatnění pevných disků Hitachi se nalézá na trhu stolních DVD HDD rekordérů, které postupně zcela nahradí dosluhující VHS rekordéry (zde se však jedná o 3,5palcové modely).

Smartphone je další segment trhu, kde Hitachi vidí potenciál v oblasti miniaturních pevných disků, stejně jako „Cameraphone“ (tedy telefony s videokamerou). Jako příklad úspěšně zaimplementovaného pevného disku uvádí 4GB Microdrive v LifeDrive od PalmOne. Tento disk si prý PalOne vybral vzhledem ke zkušenostem Hitachi s výrobou miniaturních disků (první Microdrive o kapacitě 340 MB vyrobilo IBM již v roce 1999), nicméně Larry dodává, že PalmOne dost zariskoval se součástkou, jež je oproti flash pamětem o hodně náchylnější na mechanické poškození. Výhledově vidí trh s 1palcovými disky o objemu 60 miliónů kusů.

V odpovědi na otázky kolem 0,85palcových disků od Toshiby Larry zmiňuje pevné disky Mikey od Hitachi, přičemž pro porovnání uvádí současný 4GB Toshiba disk, proti kterému se v budoucnu postaví více než 8GB Mikey. Mikey samotný je také srovnáván s flash pamětmi (zejména CompactFlash). Larry zmiňuje situace z historie, kdy jejich Microdrive disk měl kapacitu 1 GB a flash paměti byly v podstatě v plenkách. Po nějaké době na tuto hodnotu dosáhly také, ale to už byl Microdrive na úrovni 4 GB. Nyní není problém mít 2 nebo 4GB CompactFlash karty, ale Mikey už zase míří kapacitně výše. Budoucnost navyšování kapacity dle Larryho samozřejmě tkví v technologii svislého záznamu (perpendicular recording), která by v příštích 5 letech měla přinést 1palcové disky o kapacitách až 60 GB.

Microdrive disky patrně začnou stále častěji nalézat uplatnění i v digitálních fotoaparátech, neboť již nyní mohou lidé fotit v RAW formátu snímky, které mají velikost třeba 10 MB. V otázce porovnávající rychlost flash pamětí a Microdrive Larry odpovídá „ano i ne“. Ve srovnání s nejlevnějšími flash pamětmi je Microdrive rychlejší, ale jsou na trhu i takové flash paměti, jež svojí rychlostí čtení i zápisu tyto disky překonávají.

Z hlediska spolehlivosti prý Hitachi udělala značné pokroky od prvních Microdrive disků, které po pádu prostě „ umřely“. Právě zejména mechanická odolnost při pádu doznala velkých pokroků.

Larry byl také dotázán, co by vzkázal kritikům implementace pevných disků do automobilů. Zde uvádí, že skutečnou výzvou pro disky je prostředí kde se s vozem jezdí, zejména počasí v dané oblasti. Pokud například žijete v Minnesotě, kde teploty v zimě klesají hluboko pod nulu a pak se v létě ocitnete někde, kde automobil zažije teploty uvnitř i třeba 80°C, nemůžete použít standardní pevný disk (bavíme se o rozptylu teplot i více než 100°C). Hitachi v tomto ohledu vyvíjí speciální verze ploten, hlav či motorů, které by takovou teplotní zátěž snesly. Stejně tak řeší problémy s vlhkostí a z toho vyplývající kondenzací vody. Ve vývoji je také systém Vehicular Relationship Management (VRM), který umožní pevnému disku přístup k senzorům v automobilu, díky kterým bude moci monitorovat okolní podmínky (mimo jiné i třeba přehřátí motoru apod.) a tato data posléze skladovat.

Na otázky ohledně DVR trhu (tj. trhu „Digital Video Recording“, tedy převážně stolních DVD HDD rekordérů), kde zejména trh Severní Ameriky zaznamenává v posledních obdobích rychlý nárůst, jde dle Larryho zejména o rychlou přístupovou dobu a co nejvyšší kapacitu. Hitachi zde v současné době dodává 400GB disky (k dispozici je i 500GB disk), hovoří se opět o svislém záznamu, přičemž Larry vidí využití zejména v HDTV vysílání. V návaznosti dodává detaily o DRM (digital rights management), kde má Hitachi vlastní technologii iVDR (prezentovanou mimo jiné na Computexu v produktech společnosti Acard Technology).

iVDR je založeno na přenosném pevném disku a cartridge (tedy něco jako běžný „šuplík“ na pevný disk). V současné době je toto k dispozici pro 1,8 a 2,5palcové disky. Uživatel tak může svá data přenášet mezi zařízeními (jako TV, PC atd.). Bezpečnost by měla být zajištěna pomocí v současné době vyvíjených protokolů, přičemž Hitachi vidí tento systém jako alternativu k současnému DVD, neboť tyto protokoly by měly být daleko bezpečnější než ochrana DVD (no zkuste ale zavzpomínat, jak dlouho to trvalo, než se objevila první verze DeCSS :-). Celý tento systém bude základem pro DRM, kterého budou moci využívat například Hollywoodská studia. iVDR konsorcium, které bylo založeno v březnu 2003, má nyní přes 60 členů.

Co se týče „digitální domácnosti“ a konceptu „domácího serveru“, nesoucího data v RAID poli to vidí Larry následovně. Potřeba ukládacího prostoru poroste úměrně využívání nových technologií, přičemž lidem je potřeba zajistit bezpečné uložení jejich „osobních pokladů“, jako jsou fotografie, rodinná videa apod. a zajistit jejich přístupnost v datovém formátu (čímž myslí jpg, avi apod.). Zde je nutné použít nějaký redundantní systém uložení dat, tedy alespoň RAID 1 diskové pole. Každopádně tento koncept nesmí být cenově nedosažitelný a zároveň musí být přístupný k používání běžným lidem, ne jen expertům. Bližší informace k této věci však Larry nesdělil.