Zatímco řadoví uživatelé v Rusku nemají s výpočetní technikou příliš zásadní problém (pokud chtějí něco nedostupného, mohou si nakoupit za hranicemi na dovolené), s velkými dodávkami výkonných profesionálních řešení problém je. Výkonné výpočetní platformy se proto řeší na státní úrovni, kde je dostala za úkol zajistit státní společnost Rostec, konkrétně její (řekněme) divize Roselectronics.

• Čína vydala zákaz exportu procesorů Loongson do Ruska ²⁰²²

Připravila hardwarovou / softwarovou platformu nazvanou Basis (v originále Базис), která má být schopna pokrýt potřeby HPC segmentu i cloudových služeb. Vývoj využívá výhradně domácích prostředků a realizuje ho Scientific Research Center for Electronic Computing (SRCEC), část Roselectronics. 

Rostec (Shutterstock)

Platforma sestává z trojice serverů, z nichž každý disponuje 128 procesorovými jádry a 2 TB RAM. Servery jsou vzájemně propojeny vysokorychlostním komunikačním rozhraním Angara, které rovněž vyvinulo SRCEC. O rozhraní má zajistit ultra nízké latence a vysokorychlostní komunikaci mezi servery, aby bylo zajištěno efektivní využití výpočetního výkonu v celém clusteru.

Platforma Basis má být škálovatelná v řádu stovek uzlů a podporovat tisíce virtuálních pracovišť. V rámci komplexu má být dosahováno komunikační rychlosti 75 Gb/s s latencí 1 mikrosekundy. Počítá se s využitím pro centra zpracování dat, datová úložiště, virtuální kanceláře, servery pro zpracování grafiky i nekonvenční způsoby využití. 

Nic ze zveřejněných informací nicméně neodpovídá na otázku (a nenabízí ani indicie), kdo, kde a jak vyrobí ono 128jádrové procesorové řešení. Lze připustit, že nepůjde o jeden 128jádrový procesory, ale třeba dva 64jádrové nebo možná i čtyři 32jádrové, nicméně ani na výrobu takového řešení nemá Rusko v současnosti prostředky. Nejpokročilejší linky, které má k dispozici, jsou 65nm. S těmi se dostáváme bezmála o dvě dekády zpět - do éry procesorů jako Pentium 4 nebo Athlon 64.

Poskládat z architektur této generace 128jádrové řešení se nejeví příliš schůdně a pokud bychom brali v úvahu nějakou postarší generaci ARM architektury, dopadl by výsledek výkonnostně dost neslavně. Předpokládá se proto, že se Rusko s výrobou obrátí spíše na Čínu, byť ani v takovém případě asi nepůjde o úplně moderní procesy (Čína má díky SMIC k dispozici dvě generace 7nm výroby a pracuje na spuštění pokročilejších procesů, ale kapacity těchto technologií stačí nejspíš sotva na pokrytí vlastních potřeb). Jako pravděpodobnější se proto jeví nasazení o něco starší technologie. SMIC má k dispozici například 14nm proces, Hua Hong 28nm (a starší).