V roce 2011 nestála 5k, resp. ne celý, kolem léta spadla na 3k2, za 5k bych to nekoupil ;)
No a když je disk velký, tak na něj logicku zapíšu víc dat. Navíc já ty disky posílám "o počítač" vedle. Upřímně, nebaví mě to opakovat se, ale asi musím...
Mimo to, že s klesající velikostí samotné paměťové buňky a rostoucím počet napěťových hladin klesá počet přepisů (protože se nám ztenčila izolační bariéra samotné buňky, tak konáme i víc přepisů, protože flashka se nezapisuje po bitu, ale po blocíck, které mají minimálně 4kb), ale zhoršuje se i data retention. Ten je u současných TLC krámů - odhaduji, jeden rok, po tom roce, kdy je disk odpojen, může dojít ke změně 1 bitu. MCU ala atmega má data retention interní flash 20 let, čili po 20 letech může dojít ke změně informace, pokud ji tam znovu nenahrajem. Nejde tedy jen o to, že je to větší zmetek v počtu zápisů, ale i schopnosti uchovat informaci.

Zdá se vám 1 rok moc? No, doma mám několik strojů a vzhledem k tomu že se teď staví, zapínám desktop tak jednou za tři měsíce, maximálně. Je doma moc prachu. Nicméně, mám vizi dvou serverů, jeden co pojede furt a bude na internetu, druhej, čistě lokál, na kterém se budou konat maximálně cold storage zálohy a nějakej ten virtuál (síť naprosto mimo internet, fyzicky). A teď si představ, že třeba půlroku budu mít tak málo dat změnených, že to nebude stát za řeč, abych to zálohoval (hodím to třeba jen na nejbližší disky a flashku). A že ten půlrok uteče jako voda. Je to už trochu hraniční případ využití SSD, ale když se podíváme na SAS disky a jejich cenu, tak ani moc ne ;)

Ano, je to spotřebák. A myslím že se shodneme, že spotřebka se nemusí nutně dělat tak sračkově, jak se někdy dělá. A tohle je případ, kdy se to celé ojebalo natolik, až to není vůbec rozumné. Stejně jako telefony, kterej beru jako nejhorší možnou spotřebku a investici vůbec. Věc, která když přežije svoji křehkost, tak pojde na nepodporu softwaru. Problém je, že disky tohle pomalu kopírujou a osobně, já už posledních několik let neupgraduju zásadně disky, protože jsou hlučné nebo pomalé, ale vyměňuji "přetočené" magnetické a doplňuju další SSDčka, takže mě životnost sakra zajímá.

Disky totiž nejsou v současné době v situaci, jako před 20 lety, kdy nemělo velkej smysl provozovat postarší 40GB HDD vedle moderního 500GB. Jednak byl většinou hlučnější, ale určitě žravější a hlavně sakra pomalej. Jenže SSDčka na tohle moc netrpí, mocných 500MB/s, tedy maximálka SATA3 bohatě stačí a není to taková brutalita, jako 13MB/s starého 20GB 5k4 disku proti 130MB/s moderního HDD. Už to prostě není takovej oser. Osobně, já žádné SSD neposlal vyloženě pryč nebo do důchodu, prostě šlo do jiného PC/"serveru", a byl bych rád, kdyby tomu tak bylo i nadále (což nebude, mám jedno 1TB TLC, které je v rámečku ala velká flashka, když pojde, nebude mě to trápit).

Prosil bych o nevytrhávání z kontextu, děkuji. Rozporujete fyziku. Viz. komentáře výše, životnost buňky ovlivňuje šířka/tloušťka dielektrika/izolantu. Čím menší proces (čili menší struktura), tím se zákonitě musí i zmenšit šířka izolační bariéry. Ta bariéra se s každým zápisem opotřebovává a klesá ji odpor, takže už neplní svůj účel tak dobře, jako když je struktura nová. No a čím více nám klesá odpor, tím více se projevuje přirozené "vybíjení", tedy svod do jiných struktur a náboj se vytrácí, což je velkej problém. Proč?

Protože TLC má 3 bity, tedy 2^3 = 8 napěťových úrovní, kdežto MLC je pouze 2^2, tedy 4 napěťové úrovně. SLC má samozřejmě napěťové úrovně jen dvě. V životě není nic 100% (kromě smrti teda) a pokud si vezmeme na paškál dvoustavovou 5V logiku (tzn. TTL, nebo 5V CMOS), tak Log1, tedy H je brán jako 5 - 2V, 2-1,5V je zakázaný stav a pod 1,5V máme Log0, tedy L. Čím máme menší napětí a čím je více napěťových úrovní k rozlišení, tím hůře se nám rozpoznává logická úroveň a zároveň tím rychleji dojde v případě horších vlastností izolační bariéry k "vyřazení" dané buňky, protože neudrží informaci dostatečně dlouho a dochází pak ke změně informace. Chápeme? Tohle je prosím fyzika, nevymýšlím si tu žádné bludy. Prostě čím více logických stavů a čím je tenčí ta izolační vrstva, tím rychleji dochází k chybám a tedy je potřeba snížit pomyslené číslo přepisů buňky.

Co tohle u novějších disků kompenzuje? Lepší logika, která je schopna lépe opravovat chyby (ke kterým docházelo všude, ale s rostoucí miniaturizací to roste). Nicméně nevyčaruje nám tisíce až statisíce přepisů jako u MLC a SLC. Stejně jako nám lepší logika nevyčaruje rychlejší TLC čipy. Je to fyzikálně nemožné. A jestliže začnete popírat fyziku, tak už fakt není žádná smysluplná diskuze možná.

Ano, rychlost umíme ohnout cachováním, jenže buď máme dynamickou SLC cache, čili zapisujeme furt do té samé flashky, ale rychleji a s vyšší výdrží (proč asi sakra? Protože nerozlišujeme tolik úrovní a logicky nemusíme tak precizně nastavovat i číst hodnoty, protože ta tolerance mezi Log1 a Log0 jsou doslova obří = nepodporuje to náhodou moje tvrzení výše?). Nicméně jakmile dojde k zápisu do "TLC buněk", rychlost spadne, analogicky.

Zajímalo by mě, jak může mít větší SSD na stejném procesu a se stejnou logikou (součástkama) mít vyšší životnost. Takové SSD musí mít zákonitě stejný počet přepisů, takže TBW vzrostou, to ano, protože nám vzrostla kapacita SSD. Jenže pokud budeme pracovat s násobně více daty než u menšího disku, tak jsme furt na stejných číslech. Co je na tomhle k nepochopení? Ano, když budu potřebavat přenášet 200L vody a budu to tahat 5L hrncem a budu ho plnit po okraj, tak logicky ho ošoupu víc a mnohem víc se nachodím, než když vezmu 20L hrnec, který budu taktéž plnit po okraj. Žádná energie se nám nikam neztratí, žádný blackbox neexistuje, stejně jako neexistuje žádná magická formule, co by to záhadně vylepšila. Pokud si to nemyslíte, opět, rozporujete s fyzikou.

Víc už k tomu fakt nedokážu říct, aby to bylo zřetelné a jasné. Jinak vrstvené čipy nám pomohly v tom smyslu, že zřejmě zvětšili izolační bariéru, ale furt tu máme problém s počtem logických úrovní, takže i kdyby se dostali na úroveň MLC nebo SLC čipů (šířkou té bariéry), pořád bude docházet k minimálně 2-3× většímu opotřebení, tedy nové disky opravdu nemají více přepisů než ty staré. A ostatně, wift to dokázal v REÁLNÉM testu. Moderní disky nikdo takhle netrápí (resp. nečetl jsem to a upřímně mě to ani moc nezajímá, protože vedlejší efekt je právě ta pomalost, už i kvůli tomu mě takové disky tolik nezajímají).

A poslední věc je data retention. Tady to nemusím sáhodlouze rozepisovat, rychlejší "vybíjení" náboje jsem popsal výše, takže je logické, že se informace s časem poškodí daleko rychleji u TLC čipu než u MLC nebo SLC. Ledaže by jste mi byl schopný tvrdit, že se voda ze zavřeného hrnce vypaří rychleji než z otevřeného, za předpokladu identických podmínek a teploty.

Kdyby přišli se super technologií a flashky v TLC režimu byly rychlejší, nějak se jim podařilo vyrobit superizolant a náboj se s časem nevytrácel, tleskal bych... a samozřejmě srazit i cenu. Bohužel se tak neděje a současná elektronika má zkrátka své limity a lze si tak pouze vybrat mezi rychlostí a výdrží na úkor kapacity a naopak, vůči jednotné ceně samozřejmě.