Aj ja som sa musel prihlasit. Ano vysvetlene to bolo uzasne, ale asi na inteligencnej urovni celkom prveho prispevku. Nadava sa tomu ZAKON DRUHEJ MOCNINY. Ak totiz ROVINNY objekt n-krat zvacsim, t.j. n-krat zvacsim jeho LINEARNE rozmery, jeho obsah sa zvacsi n^2 - krat. Tie objekty musia byt nazvime to zmensenina/zvacsenina, v matematike sa tomu nadava, ze su PODOBNÉ. Napr. KAZDE dva stvorce su si pdobne, kazdy dva kruhy, alebo aj kazde dva obdlzniky uz s konkretnym pomerom stran 16:9 su si podobné. Na strednej nas drtili s vetami o podobnosti trojuholnikov (laicky kedy mozme povedat, ze tieto dva trojuholniky su vo vztahu zvacsenina/zmensenina).
Takze ked sa strana takeho stvorca, polomer kruhu alebo strana (a adekvatne k tomu aj druha strana) toho obdlznika 16:9 zvacsi 2-nasobne, plosny obsah je 4-nasobny. Cudujme sa svete ked sa linerny rozmer (strana stvorca, polomer kruhu) zvasci 3-nasobne, plosny obsah je 3^2 = 9-nasobny. POZOR!!!!!!!!!!! To neplati iba pre take pekne PODOBNE utvary ako stvorec, kruh, ale pre AKEKOLVEK PODOBNE ROVINNE utvary, teda aj totalne nepravidelny nacmarany tvar. Musia byt ale PODOBNE (t.j. zvacsenina/zmensenina).

Cudujme sa svete, z 2D roviny mozeme ist do 3D priestoru. Tam zasa plati zakon TRETEJ MOCNINY, t.j. ak linearny rozmer 3D utvaru zvacsim n-nasobne, jeho objem vzrastie n^3 - nasobne .... no a samozrejme povrch to je otazka 2D, takze ten vzrastie n^2 - nasobne.

Cudujme sa svete, v abstraktnych predstavach isteze mozeme ist aj do vyssich dimenzii.

Jenže pro metaliku bude ta delší vzdálenost už někde na jednom metru :-)

ja sa do problematiky nevyznam ale teoria uvadza rozlisenie dvoch bodov od seba pomocou istych kriterii (napr. Rayleigho, atd.), ktore moc nevypovedaju o vnimaji obrazu ako celku. U cloveka je tu samozrejme zahrnuta velkost detektorov, optika atd ale tazko sa odhaduje jak dany obraz bude vnimany hlavne v dynamickom mode. Teoreticky by ludom malo stacit 30FPS (lebo capiky v oku/mozog nestiha spracovat viac informacii) ale je jasne ze bezny ludia dokazu vnimat viac (chvilkovo az do stoviek Hz) a na obraze je to znatelne vidno.
No spat k teme, kde sa pytate preco? Ja vidim hlavny dovod v technologickom rozvoji. Je to prototyp ktory ukazuje jak daleko su firmy s hustotou bodou atd. Nedavno sa rozmohly VR zariadenia ktore vysoku hustotu potrebuju asi najviac (spolocne s obnov.frekv.). Dalej 3D televizie sa urcite potesia vacsej hustote pixelov. A ktovie co buducnost prinesie. Aplikacie niesu limitovane len ludskymi zmyslami i ked doteraz si asi nevieme predstavit ine pouzitie TV.

Ad 1) Obrázky jsou hlavně barevné a barevná citlivost oka je podstatně menší než citlivost na jasový kontrast. Takže ditherované tiskové body pouhých 4 barev člověk vnímá "slitě" jako plynulou škálu odstínů a obvykle nevnímá tiskové body. Stačí 300 DPI.

Pro text a jednobarevnou grafiku (tzv. pérovky), na to je oko jako ostříž, zejména na hrany a 300 DPI je málo. Používá se 1200 DPI. Na pozorovací vzdálenosti normální tzn. min půl metru to je krásně znát. Když si vezmete tiskařskou lupu, ten rozdíl v nanesení na papír poznáte hned a fakt to není rozpitím (mluvím zejména o ofsetu - tedy časopisy, noviny a jiné běžné tiskoviny). Kdybyste tu lupu položil na klasický monitor uvidíte "12 kostek". Koneckonců i pouhým okem je ze 70 cm - 1 m vidět rastr klasického 96 PPI displeje a písmo kdyby nebylo antialialisované, tak je zubaté jak kráva, naprosto nepřehlédnutelně. Stačí si udělat šiknou vektorovou čáru bez vyhlazování a pod 300 DPI to bude hnus zubatý. To je samozřejmě výhoda monitorů, že můžou dělat antialiasing, to v tisku možné není. Nicméně je to jen šálení oka "zhoršením ostrosti obrysu", při velkém rozlišení toto vůbec není potřeba a linie jsou hladké přirozeně.

Obecně mi HiDPI displeje na mobilech a v tabletech přijdou opravdu příjemné na koukání a čtení, takže se trendu zvyšování rozlišení nebráním ani jinde. Samozřejmě záleží na pozorovací vzdálenosti.