Jak je pro Sigmu typické, žádné datum vydání, k němuž by byly zveřejněné recenze na předních fotowebech, nedochází a nedošlo ani tentokrát. Apaprát se prostě stane dostupným a na diskusích fórech, blozích a méně známých webech se objeví snímky, zkušenosti nebo minirecenze.

Nebude od věci, pokud si shrneme alespoň základní poznatky a podíváme se, zda se změna v architektuře snímače Foveon pozitivním způsobem odrazila i na kvalitě výstupu. Uvedení generace Quattro provázely tři zásadní otázky:

• zda se Sigmě podaří zlepšit provozní vlastnosti (snížit spotřebu, zrychlit zpracování snímků)
• zda snížené rozlišení druhé a třetí vrstvy nebude mít negativní dopad na ostrost snímků
• jak změny ovlivní šum a dynamický rozsah

Nízká výdrž baterie a dlouhé časy zpracování snímků byly jednou z nejčastěji uváděných nevýhod řady Merrill. Souviselo to především s výrazným nárůstem rozlišení oproti předešlé generaci (~3×) bez použití adekvátně výkonného procesoru. Přesto, že Merrill integroval dva procesory generace True II, šlo už o starší čip, jehož energetické nároky ani výkon neodpovídaly tomu, co by bylo třeba pro elegantní zpracování 45 milionů nasnímaných subpixelů. Generace Quattro v kombinaci se zjednodušenou architekturou snímače a novým procesorem dokázala podle oficiálních specifikací zvýšit výdrž baterie na dvojnásobek a zkrátit zpracování (ukládání) dat na polovinu, což potvrdila i většina uživatelů. Na jedno nabití lze pořídit zhruba 200 snímků, což sice není zrovna terno - na druhou stranu Sigma přikládá ke Quattru rovnou dvě baterie, což bez dalších investic umožňuje dosažení solidních 400 fotografií.

JPEG z DP2 Quattro (pro snímek v plném rozlišení na dc.watch.impress klikněte sem)

Snížené rozlišení druhé a třetí vrstvy snímače vyvolávalo řadu kontroverzních diskusí. Především ve vztahu k třetí (nejhlubší) vrstvě, která odpovídá nejvíce za červenou barvu. Reálné fotografie ale obavy nepotvrdily, pro ilustraci může dobře posloužit ukázka japonských redaktorů z dc.watch.impress, kde je patrná červená výstražná značka s jemnou texturou a oranžové a zelené pletivo oproti bílému pozadí. Všechny přechody působí velice ostře, neušmudlaně. Lze proto oprávněně říct, že s Quattro s 30 miliony fotodiod (20+5+5) je schopné zachytit více detailu než Merrill s 45 miliony fotodiod (15+15+15).

Exaktní měření dynamického rozsahu se zatím na webu neobjevilo (alespoň o něm nevíme), ale podle uživatelů, kteří mají v rukou obě generace aparátů skutečně došlo ke zlepšení - při stejné expozici má Quattro méně desaturované stíny a větší prostor pro redukci přepalů. Se šumem je situace podobná. Největší rozdíly je možné pozorovat při ISO800 - 1600. Zatímco pro minulou generaci byl oním zlomem, se kterým rapidně klesla věrnost barev a stoupl šum, ISO800, posouvá se v mnoha situacích tato hranice na ISO1600.

JPEG z DP2 Quattro na ISO 800 (pro plné rozlišení na dc.watch.impress klikněte sem)

ISO800, jak ilustruje ukázka výše, není zdaleka čisté, ale zůstává velmi použitelné. DP2 Quattro stále nabízí možnost snímání v polovičním rozlišení, kdy je signál každé čtveřice pixelů vrchní vrstvy před digitalizací spojen, čímž dochází ke zvýšení odstupu signál-šum. V takovém případě je v mnoha situacích i výstup na ISO800 prakticky čistý.

První zveřejněné snímky z nového fotoaparátu provázela kritika, která poukazovala na slitou kresbu v zeleni (koruny stromů, trávníky) oproti generaci Merrill a méně výrazných texturách. Zanedlouho se zjistilo, že tento nedostatek není vlastností snímače, ale firemního softwaru na převod RAWu Sigma Photo Pro 6.0. Ten z neznámých důvodů při defaultním nastavení aplikoval příliš silnou redukci šumu, která nejenže nebyla při nízkých úrovních ISO potřebná, ale navíc stírala textury. Nejde o jediný nedostatek tohoto softwaru, ale některé dílčí chyby již byly opraveny (s rychlým sledem vyšly verze 6.0.1 a 6.0.2).

RAW z DP2 Quattro: 100% výřez, vlevo defaultní nastavení, vpravo redukce šumu na 0

Krom všeho zmíněného mají snímky z nových těl trochu odlišný vzhled: o něco hutnější barvy, chladnější podání a oproti Merrillu nižší mikrokontrast. Velmi vysoký mikrokontrast předchozí generace na jednu stranu zvýrazňoval detaily a textury, na straně druhé snižoval použitelnost pro portrétní účely, měl negativní dopady na bokeh a v některých případech působil rušivě. Sigma v tomto ohledu učinila krok zpět a snímky z generace Quattro se celkovým dojmem blíží generaci SD15 a soudobým modelům řady DP. Jak je patrné z vášnivých internetových diskusí, nelze tento krok hodnotit zcela objektivně, uživatele dělí na dva tábory - jeden preferuje snímky generace Quattro, druhý starší Merrill. Patrně nejlepší by bylo, kdyby Sigma byla schopna a ochotna implementovat do svého softwaru ovládací prvek, který by umožnil plynulou regulaci mikrokontrastu, aby si na své přišly obě skupiny fotografů.

Závěrem se vraťme k tomu, čím jsme začali: JPEGem. Generace Merrill byla první řadou aparátů s Foveonem, se kterou bylo vytvářet rozumně vypadající snímky zachycené rovnou do formátu JPEG. Výpočetní nároky na zpracování dat z Foveonu jsou dlouho známé a výkon mobilních procesorů ve fotoaparátech jim dlouho nedostačoval. Quattro posouvá v některých ohledech kvalitu JPEG výstupu o tolik, že dokáže v extrémních případech podat srovnatelný i lepší výsledek než nabízela konverze z RAWu u minulé generace.

JPEG z DP2 Quattro, autor: Jeff @Flickr - plné rozlišení zde

Práce s RAWem samozřejmě vždy přinese hezčí výstup s nižším šumem, vyšším dynamických rozsahem, jemnějšími detaily a barvami podle fotografova gusta. Kvalitativní posun JPEG enginu je ale obdivuhodný a troufám si říct, že i takto zachycené fotografie mohou být pro řadu účelů více než použitelné. Pro ilustraci přikládáme odkazy na noční snímek a portrét od uživatele Jeff z Flickru.

JPEG z DP2 Quattro, autor: Jeff @Flickr (plné rozlišení zde)

Sigma DP2 Quattro je již celosvětově dostupná, v ČR vychází na zhruba 25 tisíc Kč včetně DPH. Řadu DP koncem letošního roku doplní modely DP1Q s novým efektivně 28mm objektivem a DP3Q s efektivně 75mm objektivem o zvětšení až 1:3.