Jak si pořídit SLI?

Cesta k SLI systému není složitá, ale rozhodně není ani levná. Potřebujete k tomu:

• desku podporující SLI
• dvě grafiky podporující SLI (Není jasné, zda musí být karty zcela identické. Někteří tvrdí, že musí být identické i ve verzi BIOSu, jiní tvrdí, že v případě jiného taktu poběží celý systém na úrovni toho nižšího. Zárukou úspěchu je bezpochyby koupit karty zcela stejné...)
• výkonný zdroj (450W by měl stačit, záleží na tom, co dalšího v počítači je a jestli máte SLI karty s externím napájením. nVidia neponechává nic náhodě a má i certifikované zdroje pro SLI :-). Jedná se většinou o zdroje okolo 600 W. Cena samozřejmě odpovídá, takže tam bych se po zdroji raději ani nepoohlížela.). Vhodné je věnovat pozornost i počtu napájecích konektorů, budete jich potřebovat hodně
• výkonný procesor (Jak je na tom SLI se závislostí na procesoru, je vidět z testů. Právě se dostává na trh i nForce čipset pro Intel, takže je výběr ještě širší...).

Pokud máte výše zmíněné a všechny další věci, které jsou třeba k rozběhání PC, máte v podstatě hotovo. Důležitými věcmi, o kterých se musíte ujistit, jsou napájecí konektory pro grafiky (ASUS karty, na kterých jsem testovala, měly redukce 2 napájení –>> konektor karty) a můstek na propojení karet (kus tišťáku se dvěma konektory, který je dodáván spolu s deskou, nikoli s kartami).

K zapojení už jen stačí strčit karty to příslušných slotů, propojit je můstkem a nastavit přepínač na desce na dual. Tento přepínač v podstatě provede to, že z původních 16 linek PCI Express dostane každá karta 8. Pak už jen nastavit v BIOSu SLI a v driverech zaškrtnout Enable SLI. V případě, že zaškrtnete i druhou volbu na záložce SLI, můžete se bavit sledováním progress baru v SLI aplikacích.

Jak funguje SLI?

Idea SLI neboli Scalable Link Interface se o mnoho neliší od metody staré jak sám čas, kterou kdysi používaly světoznámé karty 3dfx Voodoo 2. Tam se obraz dělil na liché a sudé řádky a každou sadu počítala jedna karta. SLI se k tomu staví poněkud jinak, ale ne o mnoho. Nabízí dva módy: AFR (Alternate Frame Rendering - střídavé počítání) a SFR (Split Frame Rendering - dělený výpočet). V AFR módu počítá každá karta jeden celý snímek, tedy v podstatě jedna karta počítá sudé a druhá liché. V případě, že tento mód nejde z nějakých důvodů použít, typickým případem je to, že se v dané aplikaci používá nějaký efekt, který se počítá ze snímku předchozího (který samozřejmě v AFR módu druhá karta nezná), pak se přistupuje k SFR. V SFR módu se každý snímek rozdělí v nějakém poměru a každou část počítá jedna karta. O plánování toho, v jakém poměru se snímek rozdělí, se stará algoritmus podobný tomu, který se využívá v procesorech k plánování instrukcí. Ten se rozhoduje na základě minulých poznatků o časové náročnosti jednotlivých dílů snímku.

Nyní je vhodné povědět si něco o organizaci karet v SLI. Karty si nejsou rovnocenné, rozlišuje se karta primární a karta sekundární. Karta primární se stará o příjem všech dat z vnějšku. Aby nedošlo k „rozsynchronizování“ celého systému, je nutno zaručit, aby obsah pamětí obou karet byl stejný (z toho je zřejmé, že v SLI si rozhodně nezvětšíte paměť grafiky na dvojnásobek). Karta primární pak nadále zprostředkovává komunikaci s monitorem, přes ní jdou tedy do monitoru i snímky ze sekundární karty. Jak kopie dat, tak výsledek putuje mezi kartami po sběrnici. A k čemu je můstek? Jak jsem již zmiňovala, k SFR módu se přistupuje, je-li třeba, aby karta znala i snímek minulý. Představme si zcela hypotetickou situaci, kdy karta potřebuje vypočítat každý řádek nového snímku tak, že pro každý řádek sečte stejný řádek a jeden nad ním na snímku předchozím. SFR rozdělí snímky napůl v obou případech, a tak každá karta může ze snímku, který vypočítala minule, snadno dostat část snímku nového. Jediná svízel nastane druhé kartě ve chvíli, kdy bude chtít vypočítat první řádek své části, protože k němu bude potřebovat poslední řádek části první karty. K tomuto účelu je zde můstek, přes který si karty pošlou informaci o nějaké oblasti kolem předělu.

Teoretické zlepšení výkonu SLI oproti jedné kartě je jasné. Mám 2 karty, každá počítá půlku snímků, to musí být tedy poloviční čas a tudíž dvakrát větší výkon. Jak jsem ale (doufám alespoň trochu) vysvětlila dříve, vzhledem k tomu, že se nakonec všechna data ženou přes jednu kartu a plánování také stojí nějaký čas, nejsou vždy výsledky zas až tak ohromující. Je také dobré si uvědomit, že záleží jen na tvůrci hry, jak kombinuje zátěž procesoru se zátěží karty, a pokud celý systém čeká, až procesor dokončí práci, nemusí mít SLI vůbec žádný přínos.