Protože ale akce SOZA nezůstala bez odezvy, jeho ředitel Vladimír Repčík nakonec chybu sdružení uznal a prohlásil, že na „embedování“ videí licenci netřeba. Tím ovšem tak trochu nahrál do karet provozovatelům webů, kteří na sobě mají převážně „embedovaná“ videa. Asi si sami vzpomenete na místní kauzu, kde byl jeden takový web právě na popud zábavního průmyslu zavřen.

Vladimír Repčík totiž prohlásil, že „použití hypertextových odkazů a tzv. embedovacích kódů není veřejným přenosem, respektive zpřístupňováním autorského díla veřejnosti podle platného autorského zákona a tudíž nepodléhá licencování“. Tím sice uzavřel jednu kauzu, na druhou stranu jde toto vyjádření naprosto přesně proti vyjádření České protipirátské unie v kauze 16letého Libereckého piráta, který provozoval web, kde byla řada takto „embednutných“ videí.

ČPU tehdy ve své tiskové zprávě uvedla, že „byl v České republice obviněn hlavní správce a administrátor stránky, zpřístupňující prostřednictvím tzv. embeddingu neoprávněné rozmnoženiny chráněných audiovizuálních děl umístěných na jiných internetových serverech“. Rovněž liberecká policie tenkrát hovořila o „zpřístupňování“ („zpřístupňoval různé filmy, aniž by k tomu měl souhlas nositelů práv“, jinými slovy si neopatřil licenci).

Nedomníváme se, že je mezi naším a slovenským AZ v této otázce nějaký zásadní rozdíl. „Embedování“ videí buďto je, anebo není zpřístupňováním děl veřejnosti, tečka. Nic mezi tím není. Ředitel SOZA je jednoho názoru, ČPU opačného, oba subjekty by nicméně měly být „na jedné lodi“, neboť na hudební i filmová díla se vztahují v podstatě stejná pravidla a obě skupiny mají více méně stejný zájem.

Pokud by „embedování“ videí (ale i hudby a čehokoli jiného) bylo zpřístupňováním díla, pak by měl mít smůlu jak „liberecký pirát“, tak všichni, kdo „embedují“ na svých stránkách videa či zvukové záznamy s díly umělců, které autorské svazy zastupují. Pokud ne, pak nebyl protiprávní ani provoz tehdejšího serveru cinema-world.biz, což je právě případ „libereckého piráta“. A v podstatě je to i případ serveru kino.to, na jehož provozovatele udělali nedávno v Německu poměrně masivní zátah, kde nechybělo zabavování serverů u poskytovatele (na nichž by teoreticky neměl být žádný audiovizuální obsah k nalezení) a zatýkání.