Snad každý z nás má doma alespoň jedno vypálené médium, vypalovačka již také není takovým přepychem, jako bývala dříve. CD se v podstatě stalo nejoblíbenějším záznamovým médiem, přes všechny pokusy s DAT mechanikami, ZIPy, Jazz a podobně. Je to způsobeno hlavně velmi levnou cenou médií ale i mechanik na čtení CD - v dnešní době neznám nikoho, kdo by měl počítač bez CD ROM.

To možná platí v USA, ale já naopak znám spoustu lidí, co CD-ROM nemají. To ovšem zatím kvalitu překladu nesniřuje.

Na běžné CD se vejde 650 MB dat (i když se prodávají disky, na které se toho vleze o chlup více) a zapisovat můžeme jednak na CD-R média (lze na ně zapsat pouze jednou), nebo na
CD-RW média (ty je možné přepsat zhruba 1000x). A jak funguje samotný zápis?

V rámci pochopitelnosti pro nejširší veřejnost, opět stále v normě.

K pochopení potřebuje alespoň základní znalost toho, jak jsou ukládána data v počítači. Každý znak (písmeno, číslo) je v počítači uložen ve dvojkové soustavě. Nejmenší informaci nese jeden bit - je to právě jednička nebo nula. Pomocí skupiny osmi bitů, kterou nazýváme byte, již poskládáme číslo 0-255, ze kterého můžeme dostat konkrétní znak (písmeno a pod.). Ale konec exkurze do základů informatiky, pojďme se podívat, jak se jedničky a nuly ukládají na CD.

Tohle v PC Worldu vůbec nepíší. Ale překladatel se asi snaží čtenáře připravit na "moudra", která přichystal v dalším odstavci.

Data jsou na CD-ROM uloženy v drážkách (t.j. podobně, jako na gramofonové desce), které jsou široké 1,6 mikrometrů (tisícina milimetru). Pro srovnání - lidský vlas má tloušťku zhruba 50 mikrometrů. Samotný bit je pak reprezentován "dolíkem" v této drážce. Ve chvíli, kdy na tento "dolík" posvítí laser mechaniky, světlo se buď odrazí, nebo neodrazí - v závislosti na tom, zda je na daném místě umístěna jednička nebo nula.

A tady to začíná. Možná by stálo za to informovat, že na rozdíl od LP se spirála odvíjí od středu. Není pravda, že drážka je široká 1,6 µm. Tento rozměr má mezera mezi jednotlivými stopami. Samotná stopa má šířku 0,6 µm! A dále, není pravda, že bit je prezentován "dolíkem" v drážce. Tento dolík nese označení pit a v žádném případě nereprezentuje jeden bit. Osmibitový bajt se totiž pro zápis na CD moduluje do 14-ti bitů. Navíc onen překódovaný bit může být prezentován jak vypáleným pitem, tak nevypálenou částí zvanou land. Hodnota "1" totiž vzniká změnou stavu. Tedy pouze tehdy, když laser přechází z pitu na land, nebo z landu na pit. Není rovněž pravda, že se od pitu žádné světlo (no, ono říkat infračervenému laseru světlo je také dost matoucí, protože kdybyste se na onen laser dívali (NEDOPORUČUJI ZKOUŠET!), žádné světlo byste neviděli, do viditelného spektra se dostávají až lasery DVD). Odrazí se pouze více rozptýlené.

A jak dochází k samotnému zaznamenání informace, zda se má paprsek odrazit či ne? CD-R a CD-RW médium se skládá z několika vrstev (viz. obrázek). Pokud si médium položíte čtecí
plochou nahoru, pak jsou to (zhora): ochranná průhledná vrstva, neprůhledná záznamová vrstva, odrazová vrstva a podklad pod odrazovou vrstvou. Uspořádání můžete vidět i na obrázku.

Nejprve si porovnejte obrázky. Vlevo je to správně, vpravo obrázek ze zmiňovaného článku. Už v PC Worldu si popletli CD-R a CD-RW. CD-RW má totiž vrstev šest. A aby toho nebylo dost, sám překladatel si ještě přidal záhadný překlad Recording film (PC World) do neprůhledné záznamové vrstvy (SH). Takže, záznamová vrstva není v žádném případě neprůhledná! O tom se koneckonců přesvědčil každý, kdo sledoval přes CD zatmění slunce.

Jak tedy funguje vypálení jednoho bitu? Poměrně jednoduše. Zapisovací laser buďto vypálí (odstraní) neprůhlednou záznamovou vrstvu, takže se při čtení na tomto místě paprsek odrazí. Anebo nevypálí, takže při čtení bude světlo na tomto místě pohlceno. Jediný rozdíl mezi CD-R a CD-RW médii je. že u CD-R je proces odstranění neprůhledné záznamové vrstvy nevratný.

O záměně pitu a bitu jsem již psal, tak co tu máme dále? Jednak je tento odstavec výplodem samotného překladatele, v článku PC Worldu se o ničem takovém nepíše. Druhak
zde došlo k naprostému nepochopení způsobu zápisu na CD-R, kterýžto je přesně opačný, než je zde popisováno. Takže jen ve zkratce. V díře (pitu) se paprsek laseru rozptyluje, nikoliv odráží, laser je totiž zaostřen právě na onu nevypálenou vrstvu (land).

Jelikož je princip čtení klasických CD, CD-R a CD-RW médií stejný, je možné číst všechny typy v (téměř) všech mechanikách. Problémy mají pouze některé starší mechaniky - je to
způsobeno menší odrazivostí povrchu CD-R a CD-RW médií.

Tady nelze než na závěr souhlasit :-)

Kdo si v tom chce udělat jasno, nechť si přečte popis této technologie u nás: CD-R, CD-RW.