SoundExchange autorům: označte si řádně skladby, nebo nedostanete peníze
O „neziskové“ organizaci SoundExchange nepíšeme poprvé (až dočtete tuto zprávu, pochopíte, proč dáváme slovo „neziskové“ do uvozovek). Je to taková americká obdoba našeho ochranného svazu autorského, která vybírá poplatky za streamovanou hudbu a také hudbu vysílanou přes satelitní rádia i kabelové televize, vlastně se placení poplatků z pozoruhodného důvodu vyhýbají jen klasické analogové rozhlasové stanice (ten důvod je historického rázu a prý jde o to, že tyto stanice jsou vlastníky autorských práv považovány spíše za propagační kanál, co se týče hudby). Přirovnání SoundExchange k našemu OSA není vůbec od věci, protože SoundExchange vybírá i za streamování hudby, jejichž autory nezastupuje (u nás je to standardně nastaveno zrovna tak, ale lze se z toho explicitně u OSA vyvázat). A právě za skladby, které patří autorům nezastupovaným SoundExchange, dostává tato „nezisková“ organizace nikoli zrovna malou částku. Podobný obnos ale vybere i na skladbách od autorů, které zastupuje, ale nedokáže určit, čí je to skladba…
SoundExchange vyzývá zastupované vlastníky autorských práv, aby své skladby označovali náležitými metadaty, jinak nebude možné korektně určit, čí která skladba je. A tím pádem zůstanou vybrané peníze u SoundExchange. Ta nyní registruje 40 nerozdělitelných miliónů dolarů za skladby patřící zastupovaným vlastníkům práv a dalších 39 miliónů za skladby autorů, které SoundExchange nezastupuje. Bez zajímavosti ani není, jakým způsobem reportují odehrané skladby šiřitelé streamované hudby. Mezi první pětadvacítkou nezaplatitelných odměn figuruje Beethoven, který je sice už dávno po smrti, ale odměna by měla připadnout orchestrům, které jej hrají. Jenže ty už nejspíše nikdo nedohledá.
Asi se ptáte, co se děje s penězi, které takto organizace SoundExchange vybere a není je schopna podle nějakého klíče rozdělit. SoundExchange zmiňuje částku, kterou vybere za skladby od nezastupovaných autorů. Tyto peníze prý zůstávají v SoundExchange, dokud se o ně autoři nepřihlásí, což znamená, že nezastupovaný vlastník autorských práv se musí do SoundExchange zaregistrovat. Aby SoundExchange pobídla tyto vlastníky, spolupracuje s dalšími službami, jako je MySpace, SonicBids, CD Baby a ReverbNation. Další nerozdělené peníze končí v přihrádkách označovaných jako „promo only“, „self-released“ nebo „vydavatel neznámý“.
Je tedy asi faktem, že nezisková SoundExchange nějak zvlášť nevydělává. Desítky miliónů jen ukládá na patřičná místa a čeká, až se o ně někdo přihlásí. Otázkou je, co se stane, když se o ně nikdy nikdo nepřihlásí. Pak je SoundExchange asi jen taková „černá díra na milióny dolarů“. Dlužno ale dodat, že tyto peníze jsou jen malou částí toho, co skrze SoundExchange proteče, daleko větší částka své adresáty skutečně najde. SoundExchange tvrdí, že má takovéto problémy s rozdělováním asi jen u 7 % skladeb a z toho se ještě snaží ručně určit, která skladba komu patří a kdo za ni má dostat zaplaceno. Většinou se to ale nepovede.
Zdroje:
