Nevím proč se rozčilovat. "Upravený" spouštěč bude k mání velmi rychle a pokud hráči vadí různé ochrany, které umí mimochodem pěkně zasvinit systém, kontrola média (v některých případech zastaví hru, dokud se nerozročí médium v mechanice) či takováto nesmyslná online kontrola instalace, není nic jednoduššího, než použít spouštěč "třetích stran" na legální kopii :). Teď upřímně, kdo si myslí, že tyto ochrany k něčemu jsou? Překonány jsou během několika hodin po uvedení titulu a někdy i dříve. Na mě to působí tak, že je to opravdu pouze pruzení platících zákazníků, protože stahovači tyto problémy nemají... Jen to stojí víc peněz. Kolik by asi stál nový herní titul, který by byl prostý ochran?

>> -pao-:
Kolik takových případů, cos vyjmenoval, znáš?

>>Azazel:
Fakt? Ty firmy krachly? Zrušily další verze produktů kvůli tzv. "pirátství"? Pak se to asi nevyplatilo dělat, ne? Popírat existenci ilegálního používání softwaru jen proto, že si myslím, že mě před tím nějaké zákony ochrání, je stejně tak naivní jako domnívat se, že do mě na silnici nikdo nedrcne, protože aby se tak nestalo, máme přece pravidla silničního provozu. Pokud se kouknu na současnou scénu, kšeft se softwarem docela kvete, zejména s tím nejznámějším a nejpoužívanším, kde se dají očekávat nejvyšší počty používaných kopií v rozporu s licencí. Když se do nějaké činnosti pouštím, vždy musím zvářit výhody a rizika s tím spojená. S tvorbou filmů, softwaru a hudby je NEODMYSLITELNĚ spojené riziko neoprávněného bezplatného užívání. Když se mi to nevyplatí, tak to nedělám. Nebo snad programátorům někdo stojí u hlavy s pistolí a říká jim "musíte to dělat, přestože za to pak nedostanete zaplaceno, protože si to lidé pravděpodobně zdarma zkopírují"? Kdepak, programátoři to vědí. A pokud to nevědí jsou to mamlasové. A pokud spoléhají na to, že se jim to vrátí na žalobách za nelegální užití jejich díla, pak jsou to nejen mamlasové, ale také ... a tady mi docházejí slušná slova.

>> Azazel:
Z jednoho jednoduchého důvodu: protože to není pravda. Kromě toho nechápu, jak jsi přišel na to, že vkládám energii jen do něčeho, co se mi musí vyplatit. Nejsem jako ty a jim podobní (Lojza, ...).

>> Lojza:
No že si zrovna lidé jako ty berou slovo morálka do klávesnice, to mi rozum nebere. Já myslel, že na prvním místě jsou finance ;-). Ještě nedávno tady někdo říkal, že žádná cena není "příliš vysoká" nebo dokonce "nemorální". No vidíš, a já si myslím opak. Tolik k tomu, co si myslím o morálce protistrany, netřeba to dále rozvádět. Můžeme se jen bavit o tom, která strana má té morálky méně. Každá strana má své prostředky. A obě momentálně bojují za eliminaci prostředků protistrany.

Re: "je ze stejne kategorie jako ze kdyz pujdu v noci do Janova,musim pocitat s tim,ze me tam mistni hnedocesi zmlatej a okradou" - tohle mě zaujalo, takže na to zareaguju, pokračuji v citaci: "Je temer 100% sance,ze se to stane,takze pokud tam jdu,tak jsem nejspis uplne debil..Co na tom,ze jsem tam jit z nejakeho duvodu musel,mel jsem si to rozmyslet predem a ne spolehat na to,ze me nejakej pofiderni zakon ochrani.Takhle to berete?" --- jak jinak to brát než tak, jak to je? Druhá možnost je proti tomu aktivně bojovat. --- "Podle me je totiz tohle SPATNE,zakon by me skutecne mel ochranit i ve 24:00 v Janove" --- Měl, ale nedělá to. Někdy je lepší důvěřovat realitě než teorii, "vyplatí se to" ;-).

>> Lojza:
Nebudem si nic nalhávat, tvůj příspěvek je drasticky přitažený za vlasy. Ty takového programátora znáš?

>> Lojza:
Ty ale nemůžeš vyčíslovat škodu na základě "coby, kdyby", ale na základě reality. Realita je v tebou daném případě taková, že 1000 firem si to koupilo za 1000 Kč a z toho vyplývá naprosto nezpochybnitelně a zcela logicky, že výsledná škoda je 1000 × 1000, tedy 1 milión. Tolik byste totiž dostali, pokud byste to těm firmám za tuto částku prodali vy a ne ten, kdo to prodávat nesměl.

>> Lojza:
Pokud máš na mysli "Zajima me nazor na tento konkretni pripad... Jak z moralniho hlediska,tak z hlediska toho,jestli si za to muzu sam,ze delam v tak blby firme,kde nam kdejakej hejhula muze 'ukrast' nasi praci", pak je to trochu složitější. Rozhodně je nemorální (nebo ať nemluvím obecně: já považuji za nemorální) se tímto způsobem na cizí práci přiživit. Proto osobně nemám rád Rapidshare a podobné služby kde koncoví uživatelé platí někomu jinému než autorovi díla (a ze stejných příčin nemám rád ani OSA kvůli neprůhlednosti jejich fungování a vybírání peněz za veřejnou produkci nebo rozmnožování děl autorů, které nezastupují). Zatímco Rapidshare bych si nikdy nezaplatil, výpalné platit musím, pokud si kupuji pevný disk, CD, DVD, paměťovou kartu, vypalovačku, tiskárnu a spoustu dalšího hardwaru.
Pokud jde o ty hejhuly, co mohou "krást" vaši práci, asi se nemusím pořád dokola ohrazovat proti slovu "krást", i když je v uvozovkách, protože ten hejhula, co vám za to dal 10 tisíc, to zcela prokazatelně neukradl, jen se na tom nedovoleně a dlužno dodat že dost nemorálně obohatil. Nicméně vaše firma nadále funguje, takže asi nějaké zisky generujete, stejně tak pirátství ještě nepoložilo Microsoft, Symantec či Adobe a další známé firmy, u nichž se dá předpokládat, že počty nelegálního užívání jejich produktů budou asi dost vysoké. Firmy investují prostředky do ochran proti kopírování jejich produktů jednoduše proto, že nejsou blbé a o problému tzv. „pirátství“ vědí a akceptují ho, přizpůsobují se mu. Kdyby firmy spoléhaly na zákon, nedělaly by ochrany. Kdybych spoléhal na zákony, neměl bych ve dveřích zámky. A pokud hodlám vyčíslovat škodu na základě stanovení ceny, není nejjednodušší škodu snížit tím, že se sníží cena? ;-). Příklad: Mám informaci, ale jsem ochoten se o ni podělit pouze za milión (to bych si asi podle pravidel "neregulovaného trhu" mohl dovolit, ne? ;-). Někdo však tutéž informaci získá od někoho jiného zadarmo (třeba od někoho, kdo mi ten milión za tu informaci opravdu dal). Ukradl mi tedy někdo milión? Ani omylem. Dokonce i kdyby ten někdo druhý koupil od toho prvního, co mi ten milión dal, tu informaci za půl miliónu, nemůžu říci, že mi někdo ukradl půl miliónu. Můžu ale říci, že jsem o půl miliónu přišel, protože bych stejně jako ten první mohl tomu druhému tutéž informaci za tentýž půlmilión prodat. To, že to druhý koupil za danou částku od někoho, lze při troše dobré vůle považovat za důkaz, že by to za tutéž částku koupil i ode mě, kdybych to za ni nabízel. Jenže já jsem byl svolný jen za milión a tak se nemůžu divit, že za to někdo jiný dal míň, když ta příležitost byla.
A pokud bych měl nakrásně náklady na získání té informace tři čtvrtě miliónu a nebyl bych toho schopný za mnou stanovenou cenu (třeba 10 tisíc) prodat v celkovém množství ani za tři čtvrtě miliónu a jednu korunu, pak je zřejmé, že jsem se pustil do prodělečného podnikání. Dále platí, co už jsem napsal o těch firmách, které i přes relativně vysokou míru pirátství nekrachují a nekrachují.

>> Lojza:
Já tvou situaci samozřejmě chápu. Z toho, cos mi tady nastínil, je vidět, že vaše firma podniká v poměrně hodně riskantním oboru. Náklady vysoké, návratnost nejistá s omezenou předvídatelností chování trhu. Co takhle zkusit dělat něco "jistějšího"? Myslím, že by vám (jako firmě) vůbec nevadilo, že data, která poskytujete, by náhle na trhu nebyla vůbec. Vy ta data v podstatě nepotřebujete, vy je jen nakupujete, zpracováváte a v určité formě dál za peníze poskytujete. Z hlediska morálního by to jistě nebyl "váš problém", že by ty firmy, které ta data potřebují, najednou měly problém se k nim dostat a musely by vynaložit výrazně vyšší náklady na to, aby je získaly nehledě na to, že by je nejspíše neměly v té unikátní formě, v níž je nabízíte vy. Jsem si však jistý, že vaše firma zvážila všechna pro a proti, než se do podnikání tohoto typu pustila (hádám, že vedení společnosti opět nikdo nestál u hlavy s pistolí a neříkal "tohle musíte dělat").
Že máte zakomponovány kontrolní mechanizmy, skrze které se vám podařilo dohledat tuto na vás spáchanou bejkárnu, je zcela pochopitelné a věřím, že výsledkem toho jsou větší výdělky, nebo přinejhorším stále nekrachujete a prostě se takto podnikat vyplácí. Protože kdyby se to nevyplácelo, asi byste to nedělali, že?

Jinak ano, 100 litrů jsou pro mě dost velké peníze. Tak velké, že s nimi vůbec nepočítám a pokud je získám, beru to jako obrovské plus. Považuji však za hazard počítat s penězi, které ještě nemám, v tomto případě předpokládat, že těch 100 tisíc dostanu a už mám s relativně vysokou mírou vážnosti rozjednáno, co s nimi udělám. Proto třeba osobně nesnáším půjčky, manipuluji takto s penězi, které ve skutečnosti nejsou moje, nemám žádnou jistotu, že je kdy uvidím a budu moci splatit, pouze se na to spoléhám, ale spoleh a realita mohou být dvě zcela odlišné věci. Přesto jsem si už taky vzal půjčku, ještě když jsem měl relativně dobré příjmy (čili ne u CD-R serveru, ale dříve), půjčil jsem si na auto s tříletým splácením. Samozřejmě jsem si nebyl jistý, že to budu schopen splatit, pouze jsem si to myslel, tak jsem to prostě odhadl na základě dosavadních příjmů a předpokladu, že budu totéž zaměstnání nadále dělat za stejné peníze (to je určitá výhoda (a zároveň nevýhoda) fixního platu nezávislého na okolnostech). Ale nemůžu říci, že mě zaměstnavatel okradl, kdyby mě dva měsíce na to vyhodil a já byl náhle bez příjmu (a to i přesto, že se jedná o poměrně rozdílné situace v porovnání s neoprávněným užitím díla). Shoda okolností tomu chtěla, že jsem pak byl opravdu vyhozen v rámci snižování stavu v polovině splatnosti půjčky, ale naštěstí jsem dostal takové odstupné, že jsem z toho zbytek půjčky splatil naráz. Beru to jako takové nenásilné připomenutí toho, že něco, s čím jsem počítal, se vyplnilo v úplně jiné formě, než s jakou jsem počítal, a jen opravdu blbou náhodou a tedy že na to raději spoléhat nemám a mám příště manipulovat pouze s penězi, které jsou opravdu moje. A ne, moje nenávist k půjčkám nepramení z této zkušenosti, už do té jsem šel s tím, že je to prostě riziko, ale když já jsem to auto prostě chtěl, takže jsem si zvážil rizika a šel do toho. Kupoval jsem si auto za peníze, které nebyly moje. Šmarjá, když si to tak uvědomím, nechápu, jak jsem to vůbec mohl udělat. Asi proto, že pravděpodobnost toho, že se to dokonale nepos..., je podstatně vyšší než třeba v gamblerství (na tom jsem býval v mládí taky závislý, naštěstí jsem prozřel a dostal jsem se z toho, naprogramoval jsem si totiž sám jeden takový automat podle chování těch, na nichž jsem hrál, abych reálně přišel na to, že ty válce se tam vůbec netočí a nezastavují jen tak na základě náhody, ale že výherní automat má jasně daný úkol: vydělávat musí provozovatel, nikoli hráči. No teď už je mi to jasné, ale jako gambler jsem si fakt myslel, že ... ne, to už odbočujemem moc, já byl tenkrát ultrablbej ;). No ale když si to teď tak uvědomím - o kolik peněz já musel připravit provozovatele toho automatu tím, že jsem si sám naprogramoval principielně věrohodný klon, abych si na něm mohl hrát doma ;).