Rozvržení prvků odpovídá konceptu používanému Panasonicem u všech přístrojů. Opět tedy platí naše, že při prvním seznámení s fotoaparátem této značky může být vše matoucí, včetně Q.Menu, ale když se to naučíte a zvyknete si, nemáme vůči ovládání žádné zvláštní výtky. Fn tlačítek s uživatelsky definovatelnými funkcemi je dostatek, rozvržení prvků přijatelné.

Chválíme relativně mladý zvyk výrobců ultrazoomů umísťovat zoomovací prvek přímo na objektiv. Ruka je tak s FZ200 podstatně jistější. Pod tímto prvkem umístěné tlačítko Focus slouží k rychlé změně místa ostření ve scéně, jehož velikost lze měnit kolečkem na zadní stěně - tato kombinace prvků je přímo geniální pokud máte přepnuto na EVF - obojí obsloužíte po hmatu svými prsty.

Ještě geniálnější je ale moci ve špatných podmínkách točit tak, že vypnete AF a spolehnete se na manuální ostření. Pak totiž páčkou u spouště zoomujete a zoomovací páčku na objektivu si v menu přepnete na ostření - za tohle míří do Panasonicu hodně moc velká pochvala, kromě toho, že to ergonomicky dobře funguje, tak to neguje i jakékoli případné výtky, které by se objevily na adresu nepřesného či pomalého AF za špatného osvětlení.

Mikrofony v horní části slibují slušný zvuk, připojit lze i externí mikrofon.

Na pravé straně je vyvedeno HDMI a kombinovaný AV/USB port. Na levou se vyklápí LCD, přičemž zvolená konstrukce výklopu do strany spolu s rotací je tím nejlepším, jak lze toto realizovat. Velká pochvala.

EVF je příjemně jasné, ostré, s výborným rozlišením a rychlým refreshem (fotografie mu hodně ubližuje, ale lépe se nám to vyfotit nepodařilo). Samozřejmě - stejně jako hlavnímu displeji - mu ve špatných světelných podmínkách dochází dech, ale to je spíše vlastnost, než vada. Tady budou optické hledáčky (nedejbože s mikroprismatem/klínem) ještě dlouho nepřekonané.

Moje velká pochvala míří na adresu gripu, jeho výkus je dostatečně velký, navíc pokrytý kvalitní koženkou (nebo něčím takovým), že úchop přístroje je naprosto jistý.