Takto vypadá celá fotografovaná scéna:

Nyní si ukažme, jak je na tom snímač co do míry šumu. Porovnáme si RAW bez jakýchkoli korekcí s Lumixem LX7 a na další stránce testu pak JPEGy z obou fotoaparátů.

Vlevo je vždy LX7, vpravo dnes testovaný FZ200:

ISO 80:

ISO 100:

ISO 200:

ISO 400:

ISO 800:

ISO 1600:

ISO 3200:

ISO 6400:

I u FZ200 můžeme jasně vidět problém, který trápí též LX7 a vlastně všechny digiťáky s malým snímačem: už základní ISO je poměrně kompromisní. FZ200 má ale snímač ještě menší, takže mu začne pomalu docházet dech už někde kolem ISO400 a od ISO1600 je to v podstatě spíše nouzovka. To je zkrátka fakt daný malou velikostí snímače a přiliš mnoha body na něm. Tady se za současného stavu technologií nedá kouzlit, nicméně pro FZ200 oproti jiným ultrazoomům hovoří jeho světelnost: tam kde na delších ohniscích má levnější konkurence světelnost někde kolem 4.0 až 6.0 a chtě-nechtě prostě musí jít na vysoká ISO, udržuje si FZ200 konstantních 2.8 a nic jej zvedat ISO nenutí. Proto není reálný dopad vyšších citlivostí na kvalitu fotografií tak velký - vyšší citlivosti tak často s FZ200 nebudete potřebovat.