Stellaris, občas zvaný simulátor genocidy v galatickém měřítku mnozí čtenáři jistě znají. Hra není extrémně náročná, ale díky rozsahu a množství objektů má tendence se značně zpomalovat v pozdějších částech hry.

Stellaris nemá přímo zabudovaný benchmark a hru lze bez potíží hrát i s nižší snímkovou frekvencí, jelikož je možné za běhu rychlost hry dle chuti měnit. Mnoho času člověk stráví management planet, armád, flotil a dalších věcí, kdy je pohodlnější hru zcela pozastavit a vše si v klidu rozmyslet a naklikat.

Pokud jste Stellaris nikdy nehráli, musím všechny varovat, může se stát, že hru zapnete třeba v pět hodin odpoledne a za deset minut zjistíte, že jsou asi čtyři hodiny ráno.

Stellaris sice nemá zabudovaný benchmark, ale v konzoli má příkaz one_year, ten aktuální nahranou hru spustí s nejvyšší rychlostí a po uplynutí jednoho roku uvnitř hry nám ukáže, kolik reálného času bylo potřeba pro simulaci jednoho roku. Existuje i příkaz thirty_years, což mi přijde ještě lepší, ale aktuálně nefunguje.

Testuji tedy s příkazem one_year, přičemž využívám uloženou hru, kterou připravili Stellaris nadšenci v rámci "Paradox benchmarking Initiative". Uložená hra se odehrává v roce 2300 a je viditelná celá galaxie. Samozřejmě čím lepší procesor, tím kratší doba simulace. Grafické detaily jsou nastaveny na nejnižší možné, hra je tak nenáročná na GPU a primárně zatěžuje CPU.

Jak můžeme vidět, Stellarisu chutná nejvíce právě nejvýkonnější konfigurace, což je vesměs očekávaný výsledek.

Ze zvědavosti jsem zkusil změřit, jaká je snímková frekvence během one_year testu, žádný z testovaných notebooků zde nedokáže při nejvyšší rychlosti dodat alespoň 60 FPS průměrně.